ZÁKON
ze dne 14. února 2002
o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší),
ve znění zákona č. 521/2002 Sb.,
zákona č. 92/2004 Sb.,
zákona 186/2004 Sb.,
zákona č. 695/2004 Sb. a zákona č. 180/2005 Sb.,
86/2002 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OCHRANA OVZDUŠÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví
a) práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího
ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s
regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země, a s výrobky, které
takové látky obsahují,
b) podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících látek
působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní
prostředí nebo na hmotný majetek,
c) nástroje ke snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země.
(2) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů do životního prostředí,
které je upraveno zvláštním zákonem.1a)
§ 2
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí
a) vnějším ovzduším ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na pracovištích
určených zvláštním právním předpisem2) a v uzavřených prostorách, (dále
jen "ovzduší"),
b) znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm
druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické
přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví
lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný
majetek,
c) znečišťováním ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší
v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času,
d) emisí vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního prostředí,
e) emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené
skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné do ovzduší ze
zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující
látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku
času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské
činnosti nebo jako počet pachových jednotek na jednotku objemu nebo jako počet
částic znečišťující látky na jednotku objemu,
f) emisním stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky nebo
stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku lidské činnosti
vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1roku ze všech zdrojů
znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z jednotlivého zdroje
znečišťování ovzduší na vymezeném území,
g) úrovní znečištění ovzduší hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v
ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na jednotku plochy zemského povrchu za
jednotku času,
h) provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší (dále jen
"provozovatel") právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj
znečišťování ovzduší skutečně provozuje; není-li taková osoba, považuje se za
provozovatele vlastník zdroje znečišťování,3)
i) imisí znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky
nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,
j) imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší
vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a
tlaku,
k) mezí tolerance procento imisního limitu nebo část jeho absolutní hodnoty, o
které může být imisní limit překročen,
l) pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový
vjem, charakterizované pachovým číslem, pachovou jednotkou nebo čichovým
prahem,
m) přípustnou tmavostí kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší
vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu metodou
stanovenou prováděcím právním předpisem,
n) těkavou organickou látkou jakákoli organická sloučenina nebo směs
organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 oC
(293,15 K) má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za
konkrétních podmínek jejího použití, nebo která může v průběhu své přítomnosti
v ovzduší reagovat za spolupůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku
fotochemických oxidantů,
o) nejlepší dostupnou technikou (technikami) nejúčinnější a nejpokročilejší
stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou
vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském
odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou
nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku,
p) redukčním cílem procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit
emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech
zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na vymezeném území, případně z vymezené
skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve srovnání s rokem stanoveným jako
referenční,
r) světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které může
obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat
některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze
zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno,
s) biopalivem kapalné nebo plynné pohonné hmoty, které jsou uvedeny
ve zvláštním právním předpisu,3a) vyrobené z biomasy a určené pro
pohon vozidel na pozemních komunikacích,
t) biomasou pro účely výroby biopaliv pro mobilní zdroje biologicky
odbouratelná část výrobků, odpadů a zůstatků ze zemědělství, lesnictví a
příbuzných odvětví a biologicky odbouratelná část průmyslového a komunálního
odpadu,
u) jiná paliva z obnovitelných zdrojů paliva, kromě biopaliv, která
pocházejí z obnovitelných zdrojů energie3b) a která se používají v dopravě,
v) stanoveným objemem biopaliv minimální množství biopaliv nebo jiných paliv z
obnovitelných zdrojů podle druhu, na které je poskytována oprávněným výrobcům
biopaliv finanční podpora biopaliv pro určené období,
w) oprávněným výrobcem biopaliva osoba, která vyrábí biopaliva za podmínek
stanovených zvláštním právním předpisem3c) a které byl podle vládou
schválených zásad závazným způsobem přidělen podíl na stanoveném objemu pro
určené období,
x) určeným obdobím období, po které je poskytována finanční podpora biopaliv3d).
(2) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země se rozumí
|
a) zacházením s regulovanými látkami jejich výroba, dovoz, vývoz, dodávání na trh, skladování, sběr, recyklování, regenerování a zneškodňování; zacházením je též použití regulované látky ve výrobním procesu a použití pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou, |
|
b) zacházením s výrobky, které obsahují regulované látky, jejich výroba, dovoz, vývoz, dodávání na trh, sběr a skladování vyřazených výrobků, jejich servis a jejich recyklace, |
|
c) recyklací výrobků zpracování vyřazených výrobků za účelem znovuzískání regulovaných látek a materiálové využití.4a) |
(3) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany klimatického systému Země se
rozumí
a) klimatickým systémem Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra
a jejich vzájemné působení,
b) změnou klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou
činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti
klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek,
c) látkami ovlivňujícími klimatický systém Země oxid uhličitý, methan, oxid
dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový.
§ 3
Povinnosti právnických a fyzických osob
(1) Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat
množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle tohoto zákona
a prováděcích právních předpisů.
(2) Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v
souladu se zvláštními právními předpisy,4),5) a s tímto zákonem a v souladu s
požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako
palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech.
(3) Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze
vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a
používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s
nimi stanovenými prováděcím právním předpisem.
(4) Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou palivy
určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v souboru
technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění
provozu zdrojů znečišťování ovzduší podle § 11 odst. 2, je zakázáno. Tento
zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků
nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v
souladu se zvláštními právními předpisy.6)
(5) V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích
zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a
plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí
být kontaminovány chemickými látkami. Obecní úřad může nařízením obce stanovit
podmínky pro spalování rostlinných materiálů podle § 50 odst. 1 písm. h)
nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění
podle zvláštního právního předpisu.7)
(6) Při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních
zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci jsou osoby oprávněné k
podnikání povinny volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky tohoto
zákona a zvláštních právních předpisů.
(7) Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště velkého,
velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do ovzduší definovaným
způsobem, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze zařízení pro omezování emisí,
jejichž výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní
prostředí. Způsob vypouštění odpadních plynů musí být uveden v podmínkách zajišťujících
ochranu životního prostředí podle § 17 odst. 8 písm. c).
(8) Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a
ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb
využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je
jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho
provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost
kombinované výroby tepla a energie.
(9) Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání orgánu
ochrany ovzduší (§ 42), nebo stanoví-li tak prováděcí právní předpis,
poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém stavu a emisích
vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového zdroje znečišťování
ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie.
(10) Osoba uvádějící motorové benziny a motorovou naftu do volného daňového
oběhu na daňovém území České republiky je povinna zajistit, aby jí uváděný
sortiment pohonných hmot obsahoval stanovený objem biopaliv podle druhu
stanovený prováděcím právním předpisem. Tímto prováděcím právním předpisem se
také určí období, na které se stanovený objem vztahuje.
(11) Osoba podle odstavce 10 je povinna každoročně k 31. lednu informovat
Generální ředitelství cel o celkovém množství paliv pro dopravní účely jí
uvedených v uplynulém kalendářním roce do volného daňového oběhu na daňovém
území České republiky a o podílu biopaliv na tomto množství.
(12) Osoba podle odstavce 10 je povinna vykupovat v rámci stanoveného objemu od
oprávněných výrobců biopaliva jimi vyráběná biopaliva v množství odpovídajícím
jejímu podílu na trhu s palivy pro dopravní účely na území České republiky v
přepočtu podle energetického obsahu, a to za minimální výkupní ceny stanovené podle
zvláštního právního předpisu7a) (dále jen "minimální výkupní
ceny"), vyjma bioetanolu pro dopravní účely (dále jen
"bioetanol"), přímo, bioetanol od Správy státních hmotných rezerv7b). Bioetanol Správa státních
hmotných rezerv vykupuje za minimální výkupní ceny stanovené podle zvláštního
právního předpisu7a) ve stanoveném objemu od
oprávněných výrobců ve výši jejich podílu na stanoveném objemu.
(13) Pokud osoba podle odstavce 10 nevykoupí množství bioetanolu podle odstavce
12 od Správy státních hmotných rezerv zcela nebo i zčásti, je povinna zaplatit
Správě státních hmotných rezerv cenu, za kterou Správa státních hmotných rezerv
nevykoupené množství vykoupila, náklady s výkupem spojené a sankci ve výši jednonásobku
ceny podle § 45a za nevykoupené množství. Výše ceny se stanoví jako průměrná
cena v kalendářním roce, v němž došlo k nesplnění povinnosti.
(14) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska
ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, způsob nakládání s výrobky, které
obsahují těkavé organické látky, a lhůty k dosažení těchto požadavků a zásady a
náležitosti evidence a bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady
k posuzování možnosti využívání centrálních zdrojů tepla z hlediska technické a
ekonomické přijatelnosti.
HLAVA II
OCHRANA OVZDUŠÍ
§ 4
Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší
(1) Zdroje znečišťování ovzduší jsou
a) mobilní,
b) stacionární.
(2) Mobilními zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "mobilní zdroj
znečišťování") jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná
zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory
slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického
vybavení. Jde zejména o
a) dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje,
letadla a plavidla,
b) nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební
stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny,
zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné
skútry a jiná obdobná zařízení,
c) přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a
pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.
Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji
znečišťování upravují zvláštní právní předpisy.4),5),8)
(3) Stacionární zdroj znečišťování ovzduší (dále jen "stacionární
zdroj") je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které
znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s
možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na
které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat
znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a
další obdobné zařízení nebo činnost.
(4) Stacionární zdroje se dělí
a) podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie
1. zvláště velké,
2. velké,
3. střední a
4. malé,
b) podle technického a technologického uspořádání na
1. zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva
za účelem využití uvolněného tepla, (dále jen "spalovací zdroje"),
2. spalovny odpadů7) a zařízení schválená podle
§ 17 odst. 2 písm. c) pro spoluspalování odpadu a
3. ostatní stacionární zdroje (dále jen "ostatní zdroje").
(5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto
kategorií:
a) zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o
jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke jmenovitému tepelnému
výkonu,
b) velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém
tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod písmeno a),
c) střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém
tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,
d) malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém
tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.
(6) Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních
spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje
nebo emisních limitů sčítají, jestliže
a) jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku,
b) spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových
průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být
vypouštěny společným komínem.
(7) Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele se
pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za předpokladu, že spaliny jsou
nebo by mohly být vypouštěny společným komínem.
(8) Spalovny odpadů7) patří do kategorie zvláště velkých
nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují
na
a) spalovny nebezpečného odpadu,
b) spalovny komunálního odpadu a
c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.
Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny
1. podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den,
2. podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo
3. podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den.
(9) K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních ohřevů, u
kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se
znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem.
(10) Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v
souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech,
zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních
zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (dále jen
"inspekce"), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu.
(11) U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu
(nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního zdroje a
emisních limitech Ministerstvo životního prostředí (dále jen
"ministerstvo").
(12) Prováděcí právní předpis stanoví způsob zařazování stacionárních zdrojů do
jednotlivých kategorií.
§ 5
Přípustná úroveň znečišťování ovzduší, emisní limity
(1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují hodnoty emisních limitů pro
jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustná tmavost
kouře, pachové číslo, přípustná míra obtěžování zápachem, emisní stropy a
redukční cíle pro jednotlivé znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek.
(2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na
a) obecné emisní limity, které jsou stanoveny pro jednotlivé znečišťující látky
nebo jejich stanovené skupiny,
b) specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených
stacionárních zdrojů; specifické emisní limity se stanovují bez přihlédnutí k
obecným emisním limitům pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny
významné co do množství a škodlivosti emisí.
(3) Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4 odst. 2
písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis.4)
(4) Pokud je ve zvláště velkém, velkém nebo středním spalovacím zdroji současně
spalováno více druhů paliv, stanoví emisní limity na základě podkladů
předložených provozovatelem inspekce postupem stanoveným prováděcím právním
předpisem.
(5) Emisní stropy a redukční cíle pro vybrané znečišťující látky nebo stanovené
skupiny látek a lhůty k jejich dosažení, případně emisní stropy a redukční cíle
pro vymezená území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje jsou
stanoveny v národních programech snižování emisí znečišťujících látek za účelem
dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší podle § 6 odst. 1.
(6) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis, může
krajský úřad uložit provozovateli místo povinnosti dodržovat některé emisní
limity povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, případně
opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž vznikají emise
znečišťujících látek, (dále jen "plán snížení emisí").
(7) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6 vypracuje návrh
plánu na snížení emisí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a
předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění.
(8) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis, ukládá
krajský úřad provozovateli místo povinnosti dodržovat emisní limity povinnost
plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje.
(9) Plány snížení emisí znečišťujících látek a plány zavedení zásad správné
zemědělské praxe u stacionárního zdroje vypracovává provozovatel zdroje
uvedeného v prováděcím právním předpisu ve lhůtě a na dobu stanovenou orgánem
ochrany ovzduší, s výjimkou plánů u zdrojů podle § 54 odst. 7, které se
vypracovávají na dobu 5 let.
(10) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8 vypracuje v
rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh plánu zavedení zásad
správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a předloží ho krajskému úřadu
se žádostí o schválení k jeho provádění. Plnění tohoto plánu se považuje za
splnění povinnosti dodržovat emisní limity podle tohoto zákona.
(11) Krajský úřad zamítne předložený plán snížení emisí a plán správné
zemědělské praxe u stacionárního zdroje, pokud je vypracován v rozporu s tímto
zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Zamítavé stanovisko musí
obsahovat důvody zamítnutí a lhůtu předložení nového návrhu plánu.
(12) Prováděcí právní předpis stanoví seznam znečišťujících látek, jejich
stanovených skupin, emisní limity obecné a specifické, postup výpočtu emisních
limitů v případech současného spalování různých druhů paliv nebo spoluspalování
odpadů s palivy, podmínky provozování stacionárních zdrojů, kritéria určující
plnění těchto podmínek a dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků
a měření, přípustnou tmavost kouře, pachové látky a pachová čísla, náležitosti
a způsob zpracování plánu na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné
zemědělské praxe u stacionárního zdroje a skupiny zdrojů, pro které se tyto
plány zpracovávají.
§ 6
Přípustná úroveň znečištění ovzduší
(1) Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních limitů, meze
tolerance a četnost překročení pro jednotlivé znečišťující látky. V případě
troposférického ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými
imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen
více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní limity
jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.
(2) Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními správními
úřady návrhy národních programů snižování emisí těch znečišťujících látek nebo
jejich stanovených skupin, pro které byly stanoveny emisní stropy nebo redukční
cíle a lhůty k jejich dosažení s cílem zlepšení kvality ovzduší dosažením
imisích limitů jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich stanovených
skupin. Národní programy snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující
látky, které nemají stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle, ale dochází u
nich k překračování imisních limitů.
(3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené
ministerstvem schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu
snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů, který vydává
vláda svým nařízením. Národní programy se aktualizují vždy po 5 letech.
(4) Programy podle odstavců 2 a 5 mohou být realizovány na základě dohod mezi
orgány ochrany ovzduší a provozovateli stacionárních zdrojů nebo osobami jimi
zřízenými o řešení problémů souvisejících s místními nepříznivými klimatickými
a rozptylovými podmínkami, případně i s jinými vlivy na imisní situaci. Na
základě dohody může přistoupit provozovatel na plnění zpřísněných emisních
limitů, přičemž ustanovení § 17 odst. 2 písm. f) není tímto dotčeno.
(5) Krajský úřad je povinen zpracovat pro své území krajský program snižování
emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a obecní úřad může
zpracovat pro své území místní program snižování emisí znečišťujících látek
nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení kvality ovzduší zejména
dosažením imisních limitů jednotlivých znečisťujících látek nebo jejich
stanovených skupin. Krajské programy snižování emisí musí být v souladu s
národními programy a místní programy snižování emisí musí být v souladu s
národními programy i s krajskými programy snižování emisí. Obsah národního,
krajského a místního programu snižování emisí je uveden v příloze č. 2 k tomuto
zákonu.
(6) Krajské a místní programy snižování emisí vydávají orgány kraje a obcí ve
svých nařízeních. Informace o krajských a místních programech snižování emisí
musí být uvedeny na úředních deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s
oznámením, kde lze do nich nahlédnout, a tyto programy se zveřejňují v
elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto
programů orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.
(7) Z programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu veřejné
správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním
rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a při posuzování záměrů,
které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, nebo rozvojových koncepcí a
programů rozvoje jednotlivých oborů a odvětví.9)
(8) Ministerstvo zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území České
republiky. Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit jím zřízenou
právnickou osobu.
(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší, včetně
metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a dalších technických požadavků;
dále stanoví imisní limity a jejich meze tolerance pro jednotlivé znečišťující
látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustnou četnost překračování imisních
limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé imisní cíle a lhůty k jejich dosažení,
závazné emisní stropy, redukční cíle, znečišťující látky nebo stanovené skupiny
látek, pro které budou připravovány roční emisní inventury a roční emisní
projekce vztahující se k cílovému roku 2010 a požadavky na způsob přípravy a
provádění emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.
§ 7
Zvláštní ochrana ovzduší
(1) Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí vymezená část území (zóna)
nebo sídelní seskupení (aglomerace), kde je překročena hodnota jednoho nebo
více imisních limitů nebo cílového imisního limitu pro ozon nebo hodnota
jednoho či více imisních limitů zvýšená o příslušné meze tolerance.
(2) Sídelním seskupením je vymezené osídlené území, na němž žije nejméně 250
000 obyvatel, případně území s menším počtem obyvatel, kde vysoká hustota
osídlení vyžaduje zvláštní opatření k ochraně ovzduší.
(3) V oblastech, na které se nevztahuje odstavec 1, musí orgány ochrany ovzduší
v programech snižování emisí (§ 6) stanovit a zajistit dodržování opatření
k udržení dobré kvality ovzduší.
(4) Vymezení oblastí podle odstavců 1 a 3 a jejich případné změny provádí
ministerstvo jedenkrát za rok a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva
životního prostředí.
(5) V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší zajišťuje ministerstvo sledování
úrovně znečištění ovzduší znečišťujícími látkami, pro něž jsou stanoveny imisní
limity.
(6) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší jsou krajský úřad a obecní úřad
povinny do dvou let od vymezení oblasti ministerstvem podle odstavce 4
vypracovat případně aktualizovat programy ke zlepšení kvality ovzduší pro
znečišťující látky, u kterých jsou překračovány imisní limity a meze tolerance,
v případě troposférického ozonu cílové imisní limity, a to za účelem plnění
limitních hodnot ve lhůtách uvedených v prováděcím právním předpisu. Tato
povinnost se vztahuje také na případy, kdy hodnoty úrovně znečištění ovzduší
troposférickým ozonem nepřesahují hodnoty cílových imisních limitů, přesahují
však hodnoty dlouhodobých imisních cílů. Rozsah a způsob vypracování krajského
a místního programu ke zlepšení kvality ovzduší je uveden v příloze č. 3 k
tomuto zákonu.
(7) Krajské a místní programy ke zlepšení kvality ovzduší vydávají krajské
úřady a obecní úřady ve svých nařízeních, která jsou závazná pro všechny orgány
a správní úřady konající v řízeních podle odstavce 9 a § 17 odst. 9.
Informace o programech zlepšení kvality ovzduší musí být uvedeny na úředních
deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich
nahlédnout, a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně
přístupném informačním systému. Plnění těchto programů orgány krajů a orgány
obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.
(8) V případě, že jsou imisní limity a meze tolerance překračovány u více než
jedné znečišťující látky, musí být pro dotčenou oblast zpracován příslušným
krajským úřadem nebo obecním úřadem integrovaný program ke zlepšení kvality
ovzduší.
(9) Z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle odstavců 6 a 8 se vychází při
výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním
plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn a při
posuzování vlivů staveb nebo technologií na životní prostředí podle zvláštního
právního předpisu.9)
(10) Pro území, ve kterém imisní koncentrace překračuje hodnotu jednoho nebo
více imisních limitů, avšak nepřekračuje jejich meze tolerance, mohou krajské
úřady zpracovat přiměřeně podle odstavce 6 programy ke zlepšení kvality
ovzduší. Informace o těchto programech musí být uvedeny na úředních deskách
příslušných krajů spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout, a tyto
programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním
systému.
(11) Prováděcí právní předpis stanoví způsob posuzování a hodnocení kvality
ovzduší, oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a oblasti s dobrou kvalitou
ovzduší, imisní limity pro území s ochranou ekosystému a lhůty jejich
platnosti, pokud je stanoveno zpřísnění jejich hodnot.
§ 8
Smogová situace
(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň
znečištění ovzduší znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit stanovený
prováděcím právním předpisem.
(2) Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková úroveň
znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko
poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému.
(3) Možnost vzniku, vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje v rámci
ústředního regulačního řádu ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba
neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační opatření k
omezování emisí ze stacionárních zdrojů, které se na znečišťování ovzduší
rozhodujícím způsobem podílejí.
(4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 stanoví
prováděcí právní předpis smogový varovný a regulační systém a způsob jeho
provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci podle
odstavce 3. Provoz smogového, varovného a regulačního systému upravuje ústřední
regulační řád, krajský a místní regulační řád.
(5) Krajský úřad a obecní úřad jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou
ovzduší svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním
řádu upraví vyhlašování a odvolávání signálu upozornění a signálu regulace na
svém území v případě možnosti vzniku nebo výskytu smogové situace a omezení
nebo zastavení provozu stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ve své
územní působnosti, s výjimkou stacionárních zdrojů regulovaných podle odstavce
3. Při vypracování krajského a místního regulačního řádu krajský úřad a obecní
úřad přihlédne k negativním důsledkům omezení nebo zastavení zemědělských
provozů s chovem hospodářských zvířat.
(6) Krajský regulační řád nesmí být v rozporu s ústředním regulačním řádem.
Místní regulační řád nesmí být v rozporu s krajským regulačním řádem a s
ústředním regulačním řádem.
(7) Pro případ vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší
a) nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení provozu
zdroje,
b) nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu těchto
zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.
(8) Regulační opatření lze vyhlásit na nezbytně nutnou dobu jen s uvedením
důvodu a území, na které se regulační opatření vztahuje. V regulačním opatření
orgán ochrany ovzduší uvede, na které osoby se regulační opatření vztahuje a
jaká omezení jsou povinny strpět.
(9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna toto opatření
dodržovat po celou dobu počínaje okamžikem, kdy regulační opatření nabyla
účinnosti až do jejich zrušení.
(10) Informaci pro veřejnost o vyhlášení signálu upozornění, signálu regulace,
signálu varování a jejich odvolání zajišťuje ministerstvo nebo jím zřízená
právnická osoba nebo krajský úřad v televizním a rozhlasovém vysílání; obecní
úřad vyhlašuje signál upozornění a signál regulace, jejich změny a odvolání v
místních informačních prostředcích.
(11) Osoba, která provozuje televizi nebo rozhlas, je povinna bez náhrady
nákladů na základě žádosti ministerstva nebo jím zřízené právnické osoby nebo
krajskému úřadu neprodleně a bez úprav obsahu a smyslu uveřejnit informace o
vyhlášení a odvolání signálu upozornění, signálu regulace a signálu varování.
(12) Prováděcí právní předpis stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů pro
znečišťující látky, nebo jejich stanovené skupiny, způsob jejich kontroly
včetně metod odběru vzorků, měření a dalších technických požadavků, ústřední
regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů
podléhajících regulaci podle odstavce 3 a zásady pro vypracování a provozování
krajských a místních regulačních řádů.
§ 9
Zjišťování znečišťujících látek
(1) Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo středních
stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením a v případech
stanovených v prováděcím právním předpisu výpočtem. V pochybnostech rozhodne na
návrh provozovatele krajský úřad.
(2) Měření emisí se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení
vypouštěných odpadních plynů do vnějšího ovzduší. Má-li stacionární zdroj
několik výduchů, komínů nebo výpustí, měří se emise na každém z nich. Měření a
vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených v
prováděcím právním předpisu nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním
měřením).
(3) Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní koncentrace emisí
znečišťujících látek vypouštěných ze stacionárního zdroje v průběhu
kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí musí být v rozsahu a
způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem průběžně zaznamenávány,
vyhodnocovány a uchovávány.
(4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není stanoven u
stacionárního zdroje specifický emisní limit, je provozovatel povinen plnit
obecný emisní limit. Krajský úřad na žádost provozovatele, z vlastního podnětu
nebo na návrh inspekce vymezí rozhodnutím znečišťující látky nebo jejich
stanovené skupiny k plnění obecných emisních limitů.
(5) Účinnost spalování a množství vypouštěných látek u malých spalovacích
zdrojů uvedených v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje osoba, která je
držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. b), nebo osoba
oprávněná podle § 15 odst. 14 měřením podle postupu stanoveného prováděcím
právním předpisem.
(6) Úroveň znečištění ovzduší a dodržování imisních limitů zjišťují orgány
ochrany ovzduší měřením nebo kombinací měření a modelového výpočtu nebo
modelovým výpočtem nebo jinou metodou odborného odhadu. Rozptylové studie
zpracovává osoba, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1
písm. d) nebo je oprávněna podle podle § 15 odst. 16 a 19.
(7) Měření, jehož účelem je prokázat dodržování emisních limitů nebo ověření
správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem u zvláště
velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, a měření imisí provádí
osoba, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo
osoba oprávněná podle podle § 15 odst. 16 a 18.
(8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí měření
znečišťujících látek u stacionárního zdroje provozovatel, a to způsobem
stanoveným prováděcím právním předpisem.
(9) Provozovatel je povinen na základě výsledků měření prokázat jím vykazované
emise znečišťujících látek a dodržování stanovených emisních limitů a emisních
stropů u stacionárního zdroje.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a způsob měření znečišťujících
látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, provádění kontinuálního
měření emisí včetně zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků;
dále stanoví skupiny stacionárních zdrojů, kde se zjišťují znečišťující látky
výpočtem, a postup výpočtu včetně emisních faktorů, měření účinnosti spalování
u malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,
podrobné postupy zjišťování úrovně znečištění ovzduší včetně metod a dalších
požadavků, jakož i podmínky provozování systému měřicích stanic.
§ 10
Zjišťování pachových látek
(1) Vnášení pachových látek ze stacionárních zdrojů do ovzduší nad míru
způsobující obtěžování obyvatelstva není dovoleno.
(2) Prováděcí právní předpis stanoví přípustnou míru obtěžování zápachem a
způsob jejího zjišťování.
§ 11
Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů
(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů
jsou povinni
a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami
ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních vydaných podle
§ 17 a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje
stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, pokud je stanovena povinnost k
jeho zpracování podle odstavce 2; v případě jejich nevydání postupují
provozovatelé podle rozhodnutí vydaných podle právních předpisů platných do dne
účinnosti tohoto zákona,
b) dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, emisní
stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad
přípustnou míru obydlené oblasti,
c) zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem
stanoveným prováděcím právním předpisem,
d) plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38,
e) vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném v
prováděcím právním předpisu a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní
evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší,
f) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e) a další
jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování
ovzduší,
g) bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy
ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií; v případě
výskytu takového stavu podat o něm zprávu orgánu ochrany ovzduší nejpozději do
24 hodin; v případě poruchy, za kterou se považuje odchylka od normálního
provozu zdroje v důsledku technické závady a při které u zdroje nemohou být
dodrženy emisní limity, bezodkladně odstavit zdroj v souladu se souborem
technickoorganizačních opatření, není-li ji možno odstranit do 24 hodin od
jejího vzniku; tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním
právním předpisem,6)
h) vypracovat pro účely regulace emisí za situace uvedené v § 8 regulační
řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení,
i) při vyhlášení regulačních opatření podle § 8 odst. 3 plnit povinnosti
vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu podle § 8
odst. 4 a 5,
j) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité
(kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší včetně zaznamenávání,
vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků, pokud to stanoví prováděcí právní
předpis,
k) při vážném nebo bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné koncentrace
znečišťujících látek bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárního
zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení
kvality ovzduší, neprodleně informovat inspekci a správní úřady podle
zvláštního právního předpisu6) a plnit jejich pokyny ke zjednání
nápravy; současně informovat veřejnost o následcích poruchy nebo jiné příčiny,
která vedla ke vzniku této situace,
l) umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke
stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly
provozu a technického stavu tohoto zdroje,
m) zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního
zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování,
n) na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace nutné
ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle § 4 odst. 10 a 11 a ke
stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek podle § 9 odst. 4,
o) plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst. 6,
p) plnit úkoly vyplývající z programů ke zlepšování kvality ovzduší podle
§ 7 odst. 6,
r) plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje
podle § 5 odst. 8,
s) předkládat inspekci protokoly o výsledcích měření znečišťujících látek podle
§ 9 odst. 1, 2, 7 a 9.
(2) Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou dále
povinni vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor
technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění
provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke zmírňování průběhu a
odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší,
(dále jen "provozní řád") a předkládat jejich návrhy i návrhy jejich
změn ke schválení příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Stanoví-li tak prováděcí
právní předpis, zpracovávají provozní řád také provozovatelé středních
stacionárních zdrojů v přiměřeně stanoveném rozsahu. Po jejich schválení jsou
provozními řády vázáni. Tím nejsou dotčeny povinnosti stanovené podle
zvláštního právního předpisu.6)
(3) Spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou být
provozovány pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platné autorizace
podle § 15 odst. 1 písm. c). Tato osoba provádí dohled nad dodržováním
podmínek stanovených v povolení podle § 17 a v prováděcím právním předpisu.
§ 12
Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování
(1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni
a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami
pro provoz těchto zdrojů,
b) umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za
účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a
kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady,
c) oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky, obecnímu
úřadu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, vést evidenci těkavých
látek a poskytnout každoročně přehled o jejich spotřebě obci,
d) plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38
odst. 1,
e) dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a
neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti,
f) zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování,
měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u
spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele, a to
nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady; tuto povinnost plní
provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu
15kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného
výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění
v oboru kominictví,10)
g) oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly
podle písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.
(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), f) a g) se nevztahují na
provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech
a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány
výhradně pro podnikatelskou činnost.
(3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je
provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem
oprávněné osoby ne starším než 2 roky.
(4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) a g) fyzickou osobou
je přestupkem podle zvláštního právního předpisu.11)
(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení evidence a rozsah
sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých organických látek.
§ 13
Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší
(1) Evidence a vyhodnocování znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích
znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny
v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. Registr emisí a zdrojů
znečišťování zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím zřízenou
právnickou osobu. Součástí tohoto registru je i evidence spaloven odpadu.
(2) Registr emisí a zdrojů znečišťování podle odstavce 1 se použije také pro
inventarizaci údajů o emisích a propadech látek ovlivňujících klimatický systém
Země.
(3) Evidence a vyhodnocování kvality ovzduší jsou vedeny v registru
informačního systému kvality ovzduší. Registr informačního systému kvality
ovzduší zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím zřízenou
právnickou osobu. Registr podle odstavce 1 je součástí tohoto informačního
systému.
(4) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen
zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci u každého
provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní rok a předat ji inspekci do
15. února následujícího roku.
(5) Provozovatel středního stacionárního zdroje je povinen zpracovat z údajů
provozní evidence souhrnnou provozní evidenci u každého provozovaného
stacionárního zdroje za kalendářní rok a předat ji obecnímu úřadu obce s
rozšířenou působností do 15. února následujícího roku.
(6) Inspekce podle odstavce 4 a obecní úřad obce s rozšířenou působností podle
odstavce 5 ověří správnost údajů souhrnné provozní evidence a předá je
ministerstvu k zajištění evidence podle odstavce 1.
(7) Každý, kdo provádí zjišťování úrovně znečištění ovzduší podle § 9
odst. 6 za veřejné prostředky, je povinen předat ministerstvu výsledky tohoto
zjištění do registru informačního systému kvality ovzduší, a to do 30 dnů od
jejich zjištění.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti a postup vedení provozní
evidence pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje, postup
zpracování údajů souhrnné provozní evidence, zpracování provozního řádu a
postup při hlášení havárie stacionárního zdroje.
§ 14
Základní povinnosti provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních zdrojů
znečišťování
(1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat a
udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními právními
předpisy4),5),8) včetně dodržování stanovených
emisních limitů.
(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pouze takové mobilní
zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity stanovené zvláštními
právními předpisy.4),5),8)
(3) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni plnit pokyny
orgánů ochrany ovzduší vydané podle § 8 odst. 7 písm. b).
§ 15
Autorizace
(1) Rozhodnutí o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje
a) k měření emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7,
stanovení pachového čísla a míry obtěžování obyvatelstva zápachem, stavových
veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v plynu a k ověřování
správnosti měření znečišťujících látek,
b) k měření účinnosti spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke kontrole
spalinových cest podle § 9 odst. 5,
c) k dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro
spoluspalování odpadu,
d) ke zpracování rozptylových studií podle § 9 odst. 6 a zpracování
odborných posudků podle § 17 odst. 6,
e) k ověřování množství emisí skleníkových plynů podle zvláštního právního
předpisu.11a)
(2) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 vydává ministerstvo fyzickým a
právnickým osobám na podkladě jejich žádosti. U právnické osoby podává žádost o
autorizaci statutární orgán nebo jeho zástupce, který splňuje požadavky
zvláštního právního předpisu.10)
(3) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a) obsahuje
a) u fyzických osob jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
datum narození a adresu místa trvalého pobytu u osob, které jsou občany České
republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě místa
podnikání u osob, které nejsou občany České republiky; u právnických osob
obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, popřípadě organizační složky na
území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
b) uvedení rozsahu látek, které žadatel hodlá měřit, s uvedením, zda jde o
měření emisí nebo imisí, stanovení pachového čísla a míry obtěžování
obyvatelstva zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a
vlhkosti plynu,
c) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném
poměru a budou se podílet na měření, a doklady, které prokazují jejich odborné
znalosti,
d) jméno, příjmení a adresu bydliště odpovědného zástupce právnické osoby,
popřípadě též fyzické osoby, pokud jej fyzická osoba podle živnostenského
zákona ustanovila,
e) seznam přístrojového vybavení určeného k měření včetně seznamu výrobních
čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o právním vztahu k
přístrojům a o kalibraci těchto přístrojů a seznam chemikálií, které budou k
měření použity včetně kalibračních plynů,
f) seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně
konečných analytických metod a postupů, které budou použity,
g) uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků měření
(protokol o měření),
h) příručku jakosti zpracovanou pro rozsah měření podle písmene b),
i) doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a
zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a f),
j) povolení k provozování živností podle zvláštního právního předpisu.10)
(4) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. b) obsahuje
údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f), g), h) a j) včetně dokladu
o splnění kvalifikačních předpokladů podle zvláštního právního předpisu.10)
(5) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. c) obsahuje
údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a d) a k této žádosti žadatel připojí
a) doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu zdroji
uvedenému v žádosti,
b) přesný a podrobný technický popis zařízení stacionárního zdroje včetně
řešení ochrany ovzduší,
c) úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle zvláštního právního
předpisu,7) jejichž spalování je u
stacionárního zdroje povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů
ochrany ovzduší,
d) údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle zvláštního právního
předpisu10) vydaných osobám, které budou tyto
činnosti u stacionárního zdroje vykonávat,
e) měřicí protokoly o měření emisí látek znečišťujících ovzduší (aktuální),
pokud je stacionární zdroj již provozován,
f) přesný a podrobný popis zařízení a vybavení k měření, záznamu a vyhodnocení
emisí znečišťujících látek a technickoprovozních parametrů tam, kde je měření
uloženo prováděcím právním předpisem,
g) doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,
h) doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu
stacionárního zdroje,
i) doklad o zaplacení poplatku za znečišťování ovzduší za období uplynulých 3
let,
j) doklad o splnění kvalifikačních předpokladů, kterými jsou
vysokoškolské vzdělání v oblasti technických věd a technologií, nebo vyšší
odborné vzdělání, případně úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné
vzdělání a 3 roky odborné praxe vykonané v posledních 10 letech ve spalovně
odpadu nebo zařízení schváleném pro spoluspalování odpadu.
(6) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. d) obsahuje
údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti připojí popis postupů
při zpracování rozptylových studií a již zpracované rozptylové studie, nebo
připojí popis a příklady svých postupů a zásad pro zpracování odborných posudků
a již zpracovaný odborný posudek podle § 17 odst. 6.
(7) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e) obsahuje údaje
uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j), a k této žádosti žadatel připojí
a)
seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,
b)
doklad o odborné způsobilosti žadatele vydaný ministerstvem nebo, je-li žadatelem právnická osoba, doklad o odborné způsobilosti osoby nebo osob, které má v pracovním nebo obdobném poměru, a které budou pro tuto právnickou osobu ověřování provádět; při ověřování odborné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu,11b)
c)
uvedení kategorie či více kategorií zařízení,11c) pro něž žadatel hodlá ověřování množství emisí skleníkových plynů provádět.
(8) Podmínkou pro vydání rozhodnutí o autorizaci
podle odstavce 1 písm. e) je bezúhonnost. Za bezúhonného se pro účely tohoto
zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z
nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s autorizovanou činností, nebo pro
trestný čin spáchaný úmyslně, anebo se na něj podle zvláštního právního
předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky hledí, jako by nebyl odsouzen.
Bezúhonnost se prokazuje předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů ne
staršího než 3 měsíce. Při posuzování bezúhonnosti státních příslušníků
členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu.11b)
(9) Před vydáním rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b) a d) je
žadatel povinen prokázat znalost metod odběru vzorků látek znečišťujících
ovzduší, metod stanovení koncentrací těchto látek a jejich vyhodnocování, metod
stanovení pachového čísla a míry obtěžování obyvatelstva zápachem, stavových
veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v plynu, zásad správné
laboratorní praxe a metrologie, metodiky pro zpracování rozptylových studií.
Znalost prokazuje pouze u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání
rozhodnutí o autorizaci.
(10) Žadatelé podle odstavce 1 jsou povinni podrobit se ověření znalostí
právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v rozsahu své
činnosti. Úspěšné prokázání odborných znalostí a znalostí vybraných právních
předpisů je předpokladem k vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 2. V
případě, že žadatel neprokáže požadované znalosti, je žádost o vydání
rozhodnutí o autorizaci ministerstvem zamítnuta.
(11) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let a
může obsahovat podmínky, za nichž může být tato činnost prováděna. Žádost o
vydání rozhodnutí o autorizaci lze podat opakovaně. Rozhodnutí o autorizaci
nelze převést na jinou osobu. Na vydání rozhodnutí o autorizaci a na
prodloužení jeho platnosti není právní nárok.
(12) Před uplynutím platnosti rozhodnutí o autorizaci může fyzická nebo
právnická osoba, která je držitelem platného rozhodnutí o autorizaci, (dále jen
"autorizovaná osoba") požádat o prodloužení platnosti tohoto
rozhodnutí nejpozději 3 měsíce před uplynutím jeho platnosti. Pokud v této době
autorizovaná osoba podá ministerstvu žádost o prodloužení platnosti rozhodnutí
o autorizaci, platí dosavadní rozhodnutí o autorizaci až do doby rozhodnutí
ministerstva o žádosti o prodloužení platnosti tohoto rozhodnutí.
(13) Ministerstvo zruší rozhodnutí o autorizaci vydané autorizované osobě,
jestliže tato osoba
a) závažně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a to zejména tím, že
zkreslí nebo uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a postupy činnosti
uvedené v rozhodnutí o autorizaci, nebo neplní povinnost uvedenou v § 13
odst. 7,
b) ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít
nezbytné přístrojové vybavení, nebo
c) pokud je právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle odstavce 3
písm. d) nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném poměru osoby způsobilé
k měření nebo ověřování množství emisí skleníkových plynů.
(14) Ministerstvo může zrušit rozhodnutí o autorizaci v případě, že dojde k
podstatné změně podmínek, za kterých bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.
(15) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká
a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, s výjimkou postupu podle odstavce 12,
b) smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo
c) zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.
(16) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se nevyžaduje
u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České
republiky hodlá dočasně vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1, pokud prokáže,
že
|
a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie, |
|
b) je držitelem oprávnění k výkonu činností uvedených v odstavci 1 písm. a), b), d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje. |
(17) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se dále
nevyžaduje u právnické osoby, která na území České republiky hodlá dočasně
vykonávat činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a), b), d) a e), pokud prokáže,
že
a)
byla založena podle práva jiného členského státu Evropské unie a má své sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti na území jiného členského státu Evropské unie a
b)
je držitelem oprávnění k výkonu
činností uvedených v odstavci 1 písm. a), b), d) a e) podle právních předpisů
jiného členského státu Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění
vyžaduje.
(18) V případě činností podle odstavce 1 písm. a) je tato osoba dále povinna
předložit seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně
konečných analytických metod a postupů, které budou použity podle odstavce 3
písm. f).
(19) V případě zpracování rozptylových studií podle odstavce 1 písm. d) je tato
osoba dále povinna předložit popis postupů při jejich zpracování včetně již
dříve zpracovaných rozptylových studií podle referenční metody pro zpracování
rozptylových studií stanovené prováděcím právním předpisem.10a) Nemůže-li tato osoba takovou
studii předložit, předloží vzorovou rozptylovou studii, která je zpracována za
použití referenční metody stanovené prováděcím právním předpisem.10a) Pokud tato osoba používá pro zpracování
rozptylových studií metodu, která není uvedena v souboru referenčních metod,10a) ministerstvo posoudí, zda je
srovnatelná s metodou stanovenou prováděcím právním předpisem.10a)
(20) O nesplnění požadavků stanovených v odstavci 16 vydá ministerstvo
rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena úplná dokumentace. V
případě posuzování, zda jde o metodu srovnatelnou s referenční metodou podle
odstavce 19, činí tato lhůta 30 dnů.
(21) Pokud nebylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 19, činnost podle odstavce 1
písm. a), b) nebo d) může být vykonávána nejdéle po dobu 1 roku ode dne
následujícího po dni, kdy uplynula lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí.
(22) Prováděcí právní předpis stanoví požadované vzdělání a rozsah znalostí,
které jsou předpokladem pro vydání rozhodnutí o autorizaci, postup, kterým se
ověřují a kterým se ověřuje odborná způsobilost u osob autorizovaných podle
odstavce 1 písm. e), postupy pro činnost osob, které jsou držiteli rozhodnutí o
autorizaci podle odstavce 1 písm. e), a způsob evidence o vydaných
rozhodnutích.
§ 16
Povinnosti autorizované osoby
Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, k níž jí bylo vydáno
rozhodnutí o autorizaci, tak, aby nedošlo ke střetu zájmů, zejména nesmí
provádět měření emisí ze stacionárního zdroje nebo ověřování množství emisí skleníkových
plynů,
a)
jedná-li se o stacionární zdroj nebo zařízení, na jehož výrobě se podílí nebo které sama provozuje nebo které provozuje osoba jí přímo nebo nepřímo ovládaná nebo ji přímo či nepřímo ovládající,
b)
je-li společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu právnické osoby, která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, popřípadě má v právnické osobě, která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, postavení, jež by mohlo ovlivnit nezávislost, nebo je-li blízkou osobou k osobě, která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, jejím společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu, popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež by mohlo ovlivnit nezávislost ověření,
c)
je-li u provozovatele stacionárního zdroje nebo zařízení správcem konkurzní podstaty, vyrovnacím správcem, likvidátorem, nuceným správcem nebo správcem majetku nebo jedná-li se o osobu podílející se na obchodování s povolenkami či tyto obchody zprostředkovávající.
(2) Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která prověřuje
správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat měřicí protokoly a
uvádět údaje a doklady k tomu potřebné a poskytnout potřebnou součinnost.
(3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu činnosti.
Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán vrchního státního
dozoru.
(4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci je
autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy ke změně
došlo.
(5) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se vztahují i na případy dočasného výkonu
činností podle § 15 odst. 1 až 3.
§ 17
Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší
(1) Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením
podle zvláštního právního předpisu,12) která obsahují podmínky ochrany
ovzduší. Jsou jimi
a) stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování,
b) povolení k umisťování staveb zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů,
c) povolení staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů a
k jejich změnám,
d) povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů
do zkušebního i trvalého provozu.
(2) Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky
ochrany ovzduší, se dále vyžaduje
a) k záměrům na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší u zvláště velkých,
velkých a středních stacionárních zdrojů,
b) k záměrům na zavedení nových technologií s dopadem na ovzduší u zvláště
velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,
c) ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů podle
§ 18 odst. 1 nebo 2,
d) k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou
znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody podle
zvláštního právního předpisu,4)
e) k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší
včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce, s
výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního
předpisu,4)
f) ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání
technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů; v rámci povolení k uvedeným změnám může krajský úřad stanovit s ohledem
na charakter změny i takové emisní limity, které nejsou obsaženy pro daný
stacionární zdroj v prováděcím právním předpisu, případně zpřísnit stanovené
emisní limity pro tento zdroj,
g) k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,
h) ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje,
i) k pokračování provozu stacionárního zdroje po uplynutí lhůty platnosti
stávajícího povolení.
(3) Bez souhlasného stanoviska podle odstavce 1 nelze vydat územní rozhodnutí
týkající se zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů. Podmínky
ochrany ovzduší stanovené podle odstavce 1 jsou závazné pro správní úřady,
které vydávají rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů.12)
(4) Povolení podle odstavce 1 písm. b) až d) a odstavce 2 písm. c), d), e), f),
h) a i) může být vydáno na dobu časově omezenou.
(5) Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2 písm. a), b),
d) a e) je odborný posudek a v případech podle odstavce 1 písm. b) rozptylová
studie zpracovaná podle metody rozptylových studií se zdůvodněním
nejvýhodnějšího řešení z hlediska ochrany ovzduší včetně uvedení emisí a
předpokladů dodržování emisních limitů.
(6) Odborný posudek musí být zpracován autorizovanou osobou podle § 15 odst.
1 písm. d). Připouští se předložení odborného posudku nebo rozptylové studie
již dříve zpracované, pokud se předmět jejího zpracování neliší od údajů
uvedených v žádosti a není starší než 2 roky.
(7) Povolení podle odstavce 1 písm. b) až d) a podle odstavce 2 písm. a) až g)
a i) obsahuje zejména tyto údaje:
a) jde-li o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj, jeho popis
nebo popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem žádosti, včetně
uvedení identifikačního čísla zdroje, pod kterým je veden v registru emisí a
zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 1, pokud je přiděleno,
b) závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany
ovzduší.
(8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména
a) emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší,
b) opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí,
c) podmínky zajišťující ochranu životního prostředí.
(9) Při vydávání stanovisek a povolení podle § 17 odst. 1 a 2, která se
dotýkají oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany
ovzduší z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6, 7 a 9.
Pro jiné oblasti se orgány ochrany ovzduší řídí národními, krajskými a místními
programy snižování emisí podle § 6 odst. 2, 5 a 6.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení podle
odstavce 1 písm. b), c) a d) a podle odstavce 2 písm. a) až i) obsahující
podmínky ochrany ovzduší a metody pro zpracování rozptylových studií podle
odstavce 5.
§ 18
Spalování odpadu a odpadních olejů
(1) Odpad podle zvláštního právního předpisu7) včetně odpadních olejů podle
tohoto právního předpisu7) může být provozovateli spalován
nebo spoluspalován jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo
velkých stacionárních zdrojích povolených pro spoluspalování odpadu příslušným
orgánem ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f).
(2) Odpadní oleje mohou být spalovány ve spalovacích zdrojích podle § 4
odst. 5 písm. c), pokud jsou provozovány právnickou osobou nebo fyzickou osobou
oprávněnou k podnikání výhradně v souvislosti s podnikatelskou činností a pokud
jejich provozovatel, za předpokladu splnění všech dalších povinností
stanovených tímto zákonem, zajistí, že
a) zdroj bude registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí
k jeho jmenovitému tepelnému výkonu, a
b) zdroj bude vybaven tak, aby bylo zajištěno dodržení emisních limitů
stanovených prováděcím právním předpisem, a
c) spalování odpadních olejů bude u zdroje povoleno příslušným orgánem ochrany
ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c), a
d) spalované odpadní oleje budou skladovány odděleně po částech, a
e) pro každou část bude vystaven osobou k tomu akreditovanou průkazný atest o
tom, že složení části zaručuje při použití zařízení podle písmena b), že při
jejím spalování nedojde ke vzniku jiných emisí než při spalování plynového
oleje, a že součtový obsah polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných
terfenylů nepřekračuje u této části úroveň 10 ppm, a
f) po odběru vzorků k provedení atestačního řízení podle písmena d) průkazně
zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až do okamžiku
jejího úplného vyčerpání a spálení, a
g) plnění povinností podle písmen d) až f) bude u zdroje průkazným způsobem
evidováno a příslušné doklady archivovány minimálně po dobu 3 let.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví emisní limity a další podmínky provozování
stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují odpad včetně emisních
limitů a dalších podmínek spalování nebo spoluspalování odpadních olejů.
§ 19
Poplatky za znečišťování ovzduší
(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních
zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž výši rozhoduje krajský
úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad (dále jen
"správce poplatku"). Poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč, se
nevyměří.
(2) Poplatkovým obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž je
stacionární zdroj provozován.
(3) Na běžný rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12); výše záloh
se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za předcházející
kalendářní rok.
(4) O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních
zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá krajský úřad.13) Údaje na vyžádání poskytuje
krajský úřad ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního
prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší.
Kopie veškerých rozhodnutí týkajících se poplatků zasílá krajský úřad místně
příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní moci těchto rozhodnutí.
(5) O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují
obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá finanční13) úřad příslušný podle místa
stacionárního zdroje a v případě Prahy finanční úřad příslušný podle sídla
orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou
příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s
rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci
vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých rozhodnutí
týkajících se poplatků zasílá obecní úřad obce s rozšířenou působností místně
příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní moci těchto rozhodnutí.
(6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a
poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu.13) Obecní úřad vede evidenci
zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za
znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k
ochraně životního prostředí.
(7) Jsou-li v provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje různých
kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování všech těchto
zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat o poplatcích
týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení se nevztahuje na malé
zdroje znečišťování.
(8) Poplatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se platí za
znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má
zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky
provozu, které emisní limity nahrazují. Roční výše sazeb poplatků a způsob
jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vypočtený poplatek
se zaokrouhluje na celé 100 Kč.
(9) Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří obecní úřady pevnou
částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a to úměrně k
velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu v poplatkovém období,
případně podle druhu a spotřeby paliva.
(10) Provozovatel zvláště velkého, velkého a středního stacionárního zdroje je
povinen vypočítat poplatek způsobem podle odstavce 8 za každý zpoplatněný zdroj
a oznámit tento výpočet správci poplatku do 15. února po skončení poplatkového
období nebo v termínu podle odstavce 14. Současně oznámí i další údaje nutné
pro stanovení výše záloh na poplatek pro další poplatkové období.
(11) Správce poplatku prověří údaje uvedené v oznámení podaném provozovatelem,
a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení výše poplatku, vydá rozhodnutí o
vyměření poplatku a současně o výši záloh na poplatky pro běžný rok,
přesahuje-li poplatek 2 000 Kč ročně.
(12) Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11, platí
provozovatel předem takto:
a) nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do
posledního dne každého kalendářního měsíce,
b) nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně včetně ve čtvrtletních zálohách
splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí,
c) nad 2 000 Kč do 10 000 Kč ročně včetně v pololetních zálohách splatných
nejpozději do 30. června a 30. prosince příslušného kalendářního roku.
Správce poplatku může na žádost provozovatele, bez přihlédnutí k jiným důvodům
než finančním, stanovit v rozhodnutí termíny úhrad záloh odlišné od lhůt
uvedených pod písmeny a) až c), přitom však musí provozovateli uložit povinnost
úhrady celkové výše záloh na poplatky pro běžný rok nejpozději do 30. prosince
příslušného kalendářního roku.
(13) Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově ve lhůtě
stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.
(14) Zálohy na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje do provozu
se stanoví výpočtem z jeho projektované kapacity. Oznamovací povinnost podle
odstavce 10 je provozovatel povinen splnit do 2 měsíců od vydání povolení k
provozu.
(15) Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není
předmětem poplatku za znečišťování ovzduší a nevztahuje se na něj oznamovací
povinnost podle odstavce 16.
(16) Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po
skončení poplatkového období podklady pro stanovení výše poplatku na běžný rok.
§ 20
Oznamovací povinnosti
Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků včetně
zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu provozovatele je provozovatel
povinen oznámit příslušnému správci poplatku do 30 dnů od vzniku této
skutečnosti jako podklad pro vydání nového rozhodnutí, kterým se původní
rozhodnutí o vyměření poplatku a jeho záloh zruší.
§ 21
Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší
(1) Pokud provozovatel zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního
zdroje prokazatelně zahájí u tohoto zdroje práce za účelem snížení emisí
zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 % a splní podmínky uvedené v
odstavci 2, správce poplatku rozhodne o odkladu placení záloh na poplatky u
této látky ve výši 60 % z celkové výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu
realizace těchto prací.
(2) Podmínky odkladu placení stanovené výše záloh poplatku podle odstavce 1
jsou
a) plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,
b) žádost provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem prací a
jejich časového průběhu na snížení požadované výše emisí zpoplatněné znečišťující
látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,
c) oznámení prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí u
stacionárního zdroje a
d) ukončení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje nejdéle do 2
let od jejich započetí.
(3) Odložení části záloh poplatku za účelem snížení emisí u stacionárního
zdroje se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje, které lze samostatně
provozovat a na kterém jsou přímo prováděny práce za účelem snížení emisí, a na
ty zpoplatněné znečišťující látky jimi vypouštěné, kterých se práce na snížení
emisí dotýká.
(4) Odklad placení části záloh poplatku správce poplatku povolí od prvního dne
měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby nebo úpravy zařízení
zdroje doloženého zápisem ve stavebním deníku nebo v protokolu o zahájení
prací. Odklad končí posledním dnem měsíce, ve kterém bylo doručeno písemné
oznámení provozovatele o ukončení prací správci poplatku.
(5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a podmínky odkladu části
záloh poplatku stanoví správce poplatku v rozhodnutí vydaném podle odstavce 1.
Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní
ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
§ 22
Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší
(1) Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací na snížení
emisí u stacionárního zdroje podle § 21 odst. 1 ve lhůtě nejpozději do 30
dnů ode dne vzniku této skutečnosti.
(2) Lhůta určená k ukončení prací na snížení emisí u stacionárního zdroje je
splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím prokáže dosažení
stanovených úrovní emisí uvedených v rozhodnutí k odložení placení části záloh
poplatků. V závažných případech může správce poplatku prodloužit lhůtu k dodání
výsledků měření ke splnění požadovaných hodnot, nejpozději však do 6 měsíců od
stanovené lhůty k ukončení prací podle § 21 odst. 5.
(3) Dokončí-li provozovatel práce na snížení emisí v souladu se stanovenými
podmínkami v rozhodnutí, včetně splnění lhůty podle odstavce 2, správce
poplatku promine povinnost doplatit odloženou část poplatku. Při nedodržení
podmínek odkladu placení části záloh poplatku rozhodne správce poplatku o
povinnosti odloženou část poplatku doplatit a stanoví k tomu provozovateli
přiměřenou lhůtu. Správce poplatku vydá rozhodnutí o prominutí nebo doplacení
poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy zjistil skutečnosti rozhodné pro vydání
takového rozhodnutí. Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému
finančnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(4) Pokud došlo ke zpoždění prací na snížení emisí u stacionárního zdroje,
které prokazatelně není zaviněno provozovatelem, správce poplatku k žádosti
provozovatele lhůtu ukončení prací přiměřeně prodlouží, nejdéle však o 1 rok.
(5) V případě, že provozovatel nedosáhne plánovaného snížení emisí uvedeného v
rozhodnutí podle § 21 odst. 1 při splnění všech ostatních stanovených
podmínek, může správce poplatku rozhodnout o prominutí poměrné části odložené
výše poplatků odpovídající podílu snížení emisí skutečně dosaženého z původně
plánované hodnoty.
HLAVA III
OCHRANA OZONOVÉ VRSTVY ZEMĚ
§ 23
(1) Ochranu ozonové vrstvy Země upravují právní předpisy Evropských
společenství.13a) Tato část zákona obsahuje
ustanovení k jejich provedení a další ustanovení na ochranu ozonové vrstvy
Země.
(2) Zakazuje se výroba
|
a) methylbromidu, s výjimkou případů stanovených na období po 31. prosinci 2004 právními předpisy Evropských společenství,13a) a |
|
b) hydrochlorfluoruhlovodíků.". |
§ 24
(1) Ministerstvo může povolit13b) používání
hydrochlorfluoruhlovodíků jako hasicích prostředků ve stávajících systémech
požární ochrany, pokud se používají jako náhrada za halony podle právních
předpisů Evropských společenství upravujících ochranu ozonové vrstvy Země,13b) za těchto podmínek
|
a) halony obsažené v takových systémech požární ochrany se vymění úplně, |
|
b) takto získané halony se zneškodní, |
|
c) 70 % nákladů na zneškodnění uhradí dodavatel hydrochlorfluoruhlovodíků. |
(2) Náležitosti žádosti o povolení ministerstva podle odstavce 1 a povolení
ministerstva podle právních předpisů Evropských společenství upravujících
ochranu ozonové vrstvy Země13a) stanoví prováděcí právní
předpis.
§ 29
(1) Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které provádějí
servisní práce, údržby, demontáže nebo likvidace chladicích zařízení,
klimatizačních zařízení, zařízení s tepelnými čerpadly, zařízení obsahujících
rozpouštědla nebo systémů požární ochrany a hasicích přístrojů, jsou povinny
při provádění těchto činností znovuzískávat regulované látky a následně tyto
látky zneškodnit, regenerovat nebo recyklovat. Znovuzískávání regulovaných
látek při recyklaci výrobků, zneškodnění, regeneraci nebo recyklaci
regulovaných látek lze vykonávat jen s povolením ministerstva. Povolení se
vydává na dobu časově omezenou.
(2) Fyzické osoby podílející se přímo na provádění činností podle odstavce 1
jsou povinny splnit kvalifikační požadavky stanovené prováděcím právním
předpisem a oznámit ministerstvu jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li
přiděleno, datum narození, adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu u
osob, které jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo
přechodného pobytu, popřípadě adresu místa podnikání nebo adresu určenou pro
doručování u osob, které nejsou občany České republiky, identifikační číslo
zaměstnavatele, bylo-li přiděleno, druh a rozsah činností a změny těchto údajů.
Oznámení údajů a splnění kvalifikačních požadavků je podmínkou výkonu těchto
činností.
(3) Regulované látky, které nemohou být využity, musí být osobou, v jejímž
držení se nacházejí, zneškodněny způsobem stanoveným v povolení ministerstva.
Pokud tato osoba nemá povolení ke zneškodnění regulovaných látek, je povinna je
předat osobám, které takové povolení ministerstva mají. V dokladu o předání
musí být uvedeno číslo příslušného povolení.
(4) Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby, které jsou zapsány do
registru revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení vedeného
ministerstvem. Úniky methylbromidu z fumigačních zařízení kontrolují a evidují
osoby, které jsou zapsány do registru revizních techniků fumigačních zařízení
vedeného ministerstvem. Uvedené osoby jsou před zapsáním do těchto registrů
povinny prokázat splnění podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.
Žádost o zapsání do registru obsahuje jméno, příjmení, identifikační číslo,
bylo-li přiděleno, datum narození, adresu místa trvalého pobytu u osob, které
jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného
pobytu, popřípadě adresu místa podnikání nebo adresu určenou pro doručování u
osob, které nejsou občany České republiky, identifikační číslo zaměstnavatele,
bylo-li přiděleno, seznam přístrojového vybavení a postupů kontroly úniků
regulovaných látek a doklad o splnění kvalifikačních požadavků. Rozhodnutí o
zapsání do registru vydává ministerstvo na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let.
Ministerstvo může zrušit rozhodnutí o zápisu do registru v případě, že dojde k
podstatné změně podmínek, za kterých došlo k zápisu do registru, nebo při
závažném porušení těchto podmínek či povinností stanovených zákonem nebo
právními předpisy Evropských společenství upravujícími ochranu ozonové vrstvy
Země.13a)
(5) Splnění podmínek podle odstavce 2 nebo zápis do registrů podle odstavce 4
se nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a
na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnost uvedenou v odstavci 2
nebo 4, pokud prokáže, že
|
a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie, |
|
b) splňuje kvalifikační požadavky stanovené členským státem k výkonu činnosti podle odstavce 2 nebo 4 v souladu s právními předpisy Evropských společenství.13a) |
Doklady o splnění podmínek podle písmen a) a b) je tato osoba povinna předložit
před zahájením těchto činností.
(6) Provozovatelé zařízení s náplní regulované látky nad 3 kg, které se
nepřemisťuje, jsou povinni prostřednictvím osoby, která je zapsána do registru
revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení nebo která provozuje
svoji činnost v souladu s odstavcem 5, každoročně zajistit kontrolu těchto
zařízení a výsledky kontroly evidovat a uchovávat. Provozovatelé jsou povinni
kontrolou zjištěné závady způsobující úniky regulovaných látek odstranit.
(7) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení podle
odstavce 1, závazné technologie znovuzískávání regulovaných látek a způsob
kontroly a evidence těchto látek, požadavky na kvalifikaci osob provádějících
činnosti podle odstavce 1 a podmínky zápisu do registrů revizních techniků
podle odstavce 4.
§ 31
Označování obalů a výrobků s regulovanými látkami a další povinnosti
(1) Výrobci, dovozci do České republiky, vývozci z České republiky a přepravci
regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni uvést zřetelné
označení "Nebezpečné ozonu" nebo "Dangerous to the ozone
layer" na každý obal nebo výrobek. Tímto opatřením nejsou dotčeny povinnosti
stanovené zvláštními právními předpisy.18).
(2) Výrobci, dovozci do České republiky a přepravci výrobků, které obsahují
regulované látky, jsou povinni v průvodní dokumentaci uvádět název a označení
regulované látky, její množství, upozornění na nebezpečí pro ozonovou vrstvu
Země a doporučený způsob zneškodnění.
(3) Prodejci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni je
označit podle odstavce 1, pokud označení nemají a z průvodní dokumentace je
zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje. Tuto povinnost prodejci nemají, pokud
prokáží, že v průvodní dokumentaci nebyl obsah těchto látek uveden.
(4) Dovozci a vývozci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou
povinni uvádět v celním prohlášení název a označení regulované látky a kód
kombinované nomenklatury a předložit příslušné oprávnění podle právních
předpisů Evropských společenství upravujících ochranu ozonové vrstvy Země13a).
(5) Výrobci, dovozci, vývozci, prodejci a přepravci regulovaných látek a
výrobků, které je obsahují, jsou povinni na vyžádání ministerstva, inspekce,
České obchodní inspekce nebo příslušného celního úřadu předložit dodací list,
případně celní doklady k jejich kontrole.
§ 32
Evidence, vykazování a registr regulovaných látek
(1) Osoba oprávněná k používání methylbromidu pro karanténní a dezinfekční
účely ochrany zboží před přepravou je povinna sdělit ministerstvu množství
používaného methylbromidu a účel takového používání za uplynulý kalendářní rok
do 28. února příslušného kalendářního roku.
(2) Osoba, která zachází s halony, je povinna sdělit ministerstvu počet halonových
instalací a množství v nich obsažených halonů, opatření ke snižování jejich
emisí a odhad těchto emisí za uplynulý kalendářní rok do 28. února příslušného
kalendářního roku.
(3) Celní orgány předávají ministerstvu do 28.února příslušného kalendářního
roku výpis z celní evidence vývozu a dovozu regulovaných látek nebo výrobků,
které je obsahují, podle jednotlivých osob oprávněných k podnikání za uplynulý
kalendářní rok v rozsahu údajů uvedených v příloze č. 9 k tomuto zákonu. Na
vyžádání ministerstva poskytnou celní orgány v průběhu kalendářního roku
informaci o stavu ve vývozu a dovozu regulovaných látek u vybraných osob
oprávněných k podnikání.
(4) Osoba oprávněná k podnikání, která obdržela povolení k zacházení s
regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, předá ministerstvu
nejpozději do 28. února kalendářního roku zprávu o množství regulovaných látek,
se kterými skutečně v předchozím kalendářním roce zacházela, v rozsahu, který
zahrne množství v zásobách, zneškodněné, recyklované nebo regenerované podle
jednotlivých regulovaných látek včetně výrobků, které je obsahují.
(5) V případech zacházení s regulovanou látkou jako surovinou nebo
technologickým prostředkem musí osoba podle odstavce 6 podat ministerstvu
zprávu obsahující výpočet nebo odhad emisí regulovaných látek, ke kterým během
takového používání došlo.
(6) Ministerstvo vede registr regulovaných látek a osob, které s nimi
zacházejí.
§ 33
Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují
(1) Výrobci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni
platit poplatek za vyrobené látky nebo výrobky ve výši 400 Kč za kilogram
regulované látky.
(2) Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a je
účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy Země.
(3) Poplatku nepodléhají
a) regulované látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na jiné
chemické sloučeniny,
b) vyrobené regulované látky sloužící pouze pro účely zajištění ochrany zdraví
a života lidí v rámci nezbytné potřeby.
(4) Výrobci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, jsou povinni si
poplatek sami vypočítat a uhradit jej nejpozději do 30 dnů po vyskladnění
výrobků včetně použití výrobků pro vlastní potřebu Státnímu fondu životního
prostředí České republiky.19) Dále jsou povinni do 30 dnů po
uplynutí platnosti povolení předložit inspekci vyúčtování poplatku za uplynulý
kalendářní rok. Neuhrazené poplatky vymáhá inspekce.
HLAVA IV
OCHRANA KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ
§ 34
Nástroje ochrany klimatického systému Země
(1) Národní redukční cíle pro látky ovlivňující klimatický systém Země a lhůty
k jejich dosažení stanoví Národní program ke zmírnění změny klimatu Země
schvalovaný vládou.
(2) Ministerstvo zajistí inventarizaci emisí a propadů látek ovlivňujících
klimatický systém Země.
§ 35
Povinnosti při ochraně klimatického systému Země
(1) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen
plnit podmínky ochrany klimatického systému Země.
(2) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen
předávat na základě vyžádání ministerstvem údaje o výskytu látek ovlivňujících
klimatický systém Země a jejich prekurzorů u zdroje.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky ochrany klimatického
systému Země, rozsah a způsob předávání údajů do registru látek ovlivňujících
klimatický systém Země a závazné části Národního programu ke zmírnění změny
klimatu Země.
§ 35a
Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země
Obchodování s povolenkami na emise látek ovlivňujících klimatický systém Země
upravuje zvláštní právní předpis.19a) Provozovateli stacionárního
zdroje, který je součástí zařízení, na které se vztahuje tento zvláštní právní
předpis, povinnost dodržovat emisní limity takových látek krajský úřad
neukládá.
HLAVA V
ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ INFORMACÍ VEŘEJNOSTI A MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM
§ 36
Zpřístupňování informací veřejnosti
(1) Orgány ochrany ovzduší zpřístupňují veřejnosti informace o úrovni
znečištění ovzduší a další informace o stavu ovzduší. Zpřístupňování informací
podle zvláštních právních předpisů20) není tímto ustanovením dotčeno.
(2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní veřejnosti podle odstavce 1
a) programy ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou
připravené podle § 7 odst. 6 a vymezení oblastí podle § 7 odst. 4,
b) programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,
c) žádosti o povolení a stanoviska orgánu ochrany ovzduší podle § 17, 23
až 25, 27, 30 a 31 a na základě nich vydaná povolení a stanoviska,
d) povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro
stacionární zdroje.
(3) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím jím zřízené právnické osoby
pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním stavu ozonové
vrstvy nad územím České republiky zejména v pravidelných relacích veřejných
sdělovacích prostředků.
(4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě, dovozu a
vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění mezinárodních závazků
České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země v jeho
informačních materiálech.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a rozsah zpřístupňování informací o
úrovni znečištění ovzduší a o stavu ovzduší.
§ 37
Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím
(1) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným orgánům
Evropské komise a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká
republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných intervalech
informace o stavu ovzduší v České republice, o zdrojích jeho znečišťování a o
opatřeních přijatých k jeho zlepšení a informace týkající se ochrany ozonové
vrstvy a klimatického systému Země.
(2) Ministerstvo zajistí vzájemné poskytování informací o stavu ovzduší, ke
kterému se Česká republika zavázala v rámci přistoupení k Úmluvě o dálkovém
znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a které vyplývá z
mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
(3) Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Generálním ředitelstvím cel,
Ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem a Úřadem předkládá každoročně
Evropské komisi a vládě do 1. července informaci o
a) opatřeních, která byla přijata na podporu používání biopaliv nebo jiných paliv z obnovitelných zdrojů pro dopravní účely místo motorové nafty nebo motorových benzinů,
b) národních zdrojích určených pro výrobu biomasy pro jiné použití než v dopravě a
c) celkovém prodeji pohonných
hmot a podílu biopaliv, čistých i smíchaných, a jiných paliv z obnovitelných
zdrojů na trhu v předcházejícím roce, případně informaci o všech výjimečných
stavech v dodávkách ropy nebo ropných výrobků, které měly vliv na prodej
biopaliv a jiných paliv z obnovitelných zdrojů.
(4) V první informaci za rok 2005 uvede Ministerstvo zemědělství ve spolupráci
s Ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem výši vládou stanoveného
národního indikativního cíle k termínu 31. prosince 2005 a v informaci za rok
2006 vládou stanovený národní indikativní cíl k termínu 31. prosince 2010. V
těchto informacích zdůvodní Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s
Ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem rozdíl mezi stanoveným
národním cílem a dosaženou skutečností. Národní indikativní cíle se stanoví
prováděcím právním předpisem.
HLAVA VI
OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SANKCE
§ 38
Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje
(1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo
zvláštními právními předpisy upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší, uloží
orgán ochrany ovzduší opatření ke zjednání nápravy.
(2) O omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje rozhodne orgán
ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatel
a) provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo povolení
podle § 17 odst. 1 nebo 2, nebo
b) neplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší
povinnosti podle § 11 odst. 1 písm. g) nebo k), nebo
c) nedodržuje emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře nebo plán snížení
emisí nebo pachové číslo nebo obtěžuje zápachem nad přípustnou míru stanovenou
prováděcím právním předpisem a nezjednal opatření k nápravě uložené orgánem
ochrany ovzduší podle odstavce 1, nebo
d) opětovně poruší povinnosti, za jejichž porušení mu byla uložena pokuta podle
§ 40 odst. 2 nebo 3.
(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) a b) nemá odkladný
účinek.
§ 39
Opatření k nápravě při zacházení s regulovanými látkami
(1) Při zjištění závažného porušení povinností nebo zákazů vyplývajících z
ustanovení hlavy III tohoto zákona nebo z ustanovení právních předpisů
Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a) inspekce uloží právnické nebo
fyzické osobě porušující tyto povinnosti opatření k nápravě nebo navrhne
zrušení povolení ministerstva k zacházení s regulovanými látkami nebo s
výrobky, které je obsahují, včetně odejmutí těchto látek a výrobků na náklady
této osoby a jejich převedení do vlastnictví státu.
(2) Inspekce může uložit, aby osoba uvedená v odstavci 1 učinila na svůj náklad
opatření směřující k nezávadnému zneškodnění, případně recyklaci nebo
regeneraci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují. Podání odvolání
proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(3) V případě opakovaných závažných nedostatků při zacházení s regulovanými
látkami nebo s výrobky, které je obsahují, ministerstvo rozhodnutím zruší
povolení k jejich zacházení a rozhodne o jejich zneškodnění na náklady osoby, u
které byly nedostatky zjištěny, včetně náhrady prokazatelných nákladů zkoušek
vzorků zakázaných regulovaných látek.
Sankce
§ 40
(1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží
a) Česká obchodní inspekce21) výrobci, dovozci a prodejci
paliv, poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 2 nebo 3,
b) inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního
zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez povolení podle § 17 odst. 1 písm.
b) nebo c) nebo d), nebo bez platného rozhodnutí o autorizaci podle tohoto
zákona v případech uvedených v § 15 odst. 1 písm. c) nebo bez povolení u
činností uvedených v § 17 odst. 2.
(2) Pokutu ve výši od 10 000 do 2 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje, který poruší alespoň jednu z
povinností uvedených v § 3 odst. 2, 3, 4, 6, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1
písm. c), d), e), g), i) až n) a s) nebo v § 11 odst. 2.
(3) Pokutu ve výši od 5 000 do 1 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností
stanovených v § 3 odst. 2, 3, 4, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1 písm. c),
d), e), g), i) až n) a s).
(4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli malého
stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností stanovených v
§ 3 odst. 3, 4, 9 nebo v § 12 odst. 1.
(5) Pokutu ve výši od 500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší
provozovateli stacionárního zdroje za nesplnění oznamovací povinnosti podle
§ 19 odst. 10, 14, 16 nebo v § 20 nebo § 22 odst. 1.
(6) Pokutu ve výši od 5 000 do 5 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který
a) nesplnil opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového
regulačního systému podle § 8 odst. 7, nebo
b) nesplnil pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení nebo
zastavení provozu stacionárního zdroje.
(7) Pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště
velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který
a) porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm. a),
b), f), h), o), p), nebo r), nebo
b) nesplnil opatření ke zjednání nápravy uložené orgánem ochrany ovzduší podle
§ 38 odst. 1, nebo
c) neplní program zlepšování kvality ovzduší, nebo
d) neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle § 35,
e) nesplnil povinnost podle § 13 odst. 4 nebo 5.
(8) Pokutu ve výši od 1 000 do 10 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli malého
stacionárního zdroje, který nesplnil
a) opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1, nebo
b) pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.
(9) Pokutu od 2 500 do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která poruší alespoň
jednu z povinností a zákazů uvedených v § 23 až 33 nebo v ustanoveních
právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové
vrstvy Země13a), a Česká obchodní inspekce za
porušení povinnosti uvedené v § 31 odst. 1.
(10) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad osobě, která poruší
alespoň jednu z povinností uloženou podle § 3 odst. 5.
(11) Pokutu ve výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která vykonává
činnosti podle § 15 odst. 1 bez platné autorizace nebo vykonává činnosti
stanovené v § 29 odst. 1 bez splnění podmínek požadovaných k výkonu těchto
činností nebo vykonává činnost stanovenou v § 29 odst. 4 bez předchozího
zapsání do registru.
(12) Pokutu ve výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která provádí
činnost podle § 15 odst. 1 v rozporu s § 15 odst. 16, 17, 18 nebo 19, nebo
osobě, která provádí činnost podle § 29 odst. 1 a 4 v rozporu s § 29
odst. 5.
(13) Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží Česká obchodní inspekce osobě podle § 3
odst. 10, která nesplní informační povinnost podle § 3 odst. 11.
(14) Osobě podle § 3 odst. 10, která nevykoupí množství biopaliv v rozsahu svého
podílu na trhu s palivy, uloží Česká obchodní inspekce pokutu až do výše 5 000
000 Kč za nevykoupené množství biopaliv.
(15) Pokutu až do výše 5 000 000 Kč uloží Česká obchodní inspekce osobě podle §
3 odst. 10, která nezajistí, aby jí uváděný sortiment pohonných hmot obsahoval
minimální množství biopaliva.
(16) V případě, že došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení více
povinností podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán ochrany ovzduší pokutu
podle ustanovení, v nichž jsou jednotlivá porušení zákona uvedena s tím, že
pokuty za tato porušení zákona uvedené v jednotlivých ustanoveních se sčítají.
(17) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy II
vybírají a vymáhají finanční úřady a jsou z 50 % příjmem Státního fondu
životního prostředí České republiky a z 50 % příjmem obcí, na jejichž území k
porušení povinnosti došlo.
(18) Pokuty uložené krajským úřadem, obecním úřadem a obecním úřadem obce s
rozšířenou působností podle ustanovení hlavy II tyto orgány vybírají a
vymáhají. Pokuty uložené orgánem kraje a orgánem obce jsou příjmem toho orgánu,
který o pokutě rozhodl, a musí být použity k ochraně ovzduší na území svěřeném
do jeho působnosti.
(19) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy III
vybírá a vymáhá inspekce. Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního
prostředí České republiky.
(20) Při vybírání a vymáhání pokut ukládaných podle tohoto zákona se postupuje
podle zvláštního právního předpisu.13)
§ 41
(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy orgán
ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne,
kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.
(2) Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení
pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již byla uložena pokuta, a
provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento
orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.
(3) Při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k závažnosti
porušení zákonné povinnosti, době trvání protiprávního stavu, k výši vzniklé
nebo hrozící škody a k případným následkům protiprávního stavu.
HLAVA VII
VÝKON SPRÁVNÍ ČINNOSTI NA ÚSEKU OCHRANY OVZDUŠÍ, OZONOVÉ VRSTVY A KLIMATICKÉHO
SYSTÉMU ZEMĚ
§ 42
Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany
ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země
Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického
systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší:
a) ministerstvo,
b) Ministerstvo zdravotnictví,
c) inspekce,
d) Česká obchodní inspekce,
e) celní úřady,
f) kraje,
g) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
h) obce.
§ 43
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo
a) vykonává působnost ústředního správního úřadu v oblasti ochrany ovzduší,
ozonové vrstvy a klimatického systému Země a na těchto úsecích řídí výkon státní
správy,
b) vykonává vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší, ochrany ozonové
vrstvy a klimatického systému Země,
c) zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,
zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,
d) koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší,
ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země a podporuje rozšiřování
technologií omezujících znečišťování ovzduší,
e) zajišťuje sledování kvality ovzduší podle § 6 odst. 8 a provoz základní
sítě imisního monitoringu na celém území České republiky a sledování úrovně
znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,
f) zabezpečuje jednotný registr informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a
registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 3,
g) zabezpečuje inventarizaci emisí a propadů látek ovlivňujících klimatický
systém Země podle § 13 odst. 2 a inventarizaci emisí a propadů
regulovaných látek podle § 32 odst. 8,
h) koordinuje přípravu programů ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech se
zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních podle § 7 odst. 6 v
případech, které se týkají území přesahujícího působnost jednoho kraje,
i) vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 a oblasti
podle § 7 odst. 3 a provádí jejich případné změny,
j) připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování emisí
vybraných znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin podle § 6
odst. 2,
k) odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí podle
§ 6 odst. 9,
l) vydává stanovisko obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17 odst.
1 písm. a) a povolení ke zvýšenému obsahu síry v kapalných palivech podle
§ 17 odst. 2 písm. h),
m) kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a sledování a hodnocení
depozic,
n) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí a krajskými úřady,
o) vydává a ruší povolení k zacházení s regulovanými látkami podle ustanovení
hlavy III, nebo podle právních předpisů Evropských společenství upravujících
podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a) a podle těchto právních předpisů
jedná za Českou republiku, zejména podává za Českou republiku návrhy nebo
žádosti podle těchto právních předpisů,
p) vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou předpověď
vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a pro zdroje
znečišťování podléhající regulaci regulační opatření podle § 8 odst. 1 a
3,
r) poskytuje odbornou pomoc krajům a obcím při zpracování regulačních řádů,
s) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů,
t) navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny stacionárních zdrojů
nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,
u) vydává a ruší rozhodnutí o autorizaci podle § 15 odst. 1, 13 a 14; provádí
kontrolu výkonu této činnosti,
v) kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,
w) rozhoduje o kategorii zdroje v případech zcela nových technologií a jejich
zařízení podle § 4 odst. 11, x) vede registr21a) revizních techniků chladicích a
klimatizačních zařízení a registr21a) revizních techniků fumigačních
zařízení podle § 29 odst. 4. Jmenné seznamy s adresami trvalého bydliště
zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. .
§ 44
Vrchní státní dozor
(1) Ministerstvo dozírá v rámci vrchního státního dozoru, jak orgány ochrany
ovzduší dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení
a ustanovení právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky
ochrany ozonové vrstvy Země13a).
(2) Ministerstvo v rozsahu své působnosti podle tohoto zákona je v rámci
vrchního státního dozoru oprávněno též dozírat, jak jsou dodržována ustanovení
tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení a ustanovení právních
předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy
Země13a) právnickými a fyzickými osobami
a jak jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší.
Zjistí-li závady, může uložit opatření k jejich odstranění.
§ 45
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo zdravotnictví
a) předkládá ministerstvu návrhy ke zpřísnění imisních limitů v případech
odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních rizik,
b) zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících látek pro
hodnocení a řízení zdravotních rizik,
c) provádí sledování zdravotního stavu obyvatelstva a hodnocení zdravotních
rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních pro
potřeby zpracování programů zlepšení kvality ovzduší,
d) provádí účelová měření ovzduší ve vybraných sídlech z hlediska ochrany
veřejného zdraví pro potřeby monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve
vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení zdravotních rizik podle
zvláštního právního předpisu;2) v rozsahu dohodnutém s
ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na měření v základní imisní
síti,
e) zaujímá stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které mohou
výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých
oborů, odvětví a územních celků,
f) přijímá opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek pro
zajištění ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady a požadavky
zabezpečení zdravotní péče; k tomuto účelu získává a zpracovává podklady a
hodnocení a předává je ministerstvu.
§ 45a
Ceny podle § 3 odst. 12 se stanoví nejdéle na 6 kalendářních měsíců dopředu
samostatně pro jejich jednotlivé druhy tak, aby pro výrobní zařízení uvedená do
provozu po nabytí účinnosti zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů
byla zaručena ekonomická návratnost obvyklých nákladů na výstavbu zařízení na
výrobu biopaliv a zařízení na zpracování biopaliv do pohonných hmot a přiměřený
zisk21b), aby byly vytvořeny podmínky pro
splnění indikativních cílů; za uvedení do provozu se považuje též ukončení
rekonstrukce technologické části stávajícího zařízení nebo ukončení modernizace
zvyšující technickou a ekologickou úroveň stávajícího zařízení. Technické a
ekonomické parametry zařízení, podle kterých jsou ceny stanoveny, stanoví
prováděcí právní předpis.
§ 46
Česká inspekce životního prostředí
(1) Inspekce
a) dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší
týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému
Země,
b) provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů měření
znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních limitů a emisních
stropů,
c) ověřuje údaje souhrnné provozní evidence zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o zdrojích
znečišťování,
d) spolupracuje s místně příslušnými orgány ochrany ovzduší a je oprávněna od
nich vyžadovat informace,
e) rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje a zařazení do
příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 10,
f) ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení provozu
stacionárního zdroje podle § 38,
g) upozorňuje krajský úřad na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí
znečišťujících látek podle § 9 odst. 1,
h) ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů pokuty za porušení povinností podle ustanovení hlavy II,
i) rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení spadajícím
do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů o
emisních limitech a dalších požadavcích na jejich provozování podle § 5
odst. 4,
j) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů,
k) shromažďuje a ověřuje informace potřebné pro posouzení vlivu výstavby
zařízení i jeho provozu na kvalitu ovzduší v jiném státě v případě, že je
příslušným správním úřadům předložen záměr na výstavbu zařízení, a předá je
ministerstvu,
l) vydává povolení podle § 17 odst. 1 písm. b) až d) a § 17 odst. 2
písm. a) až g) a i) a eviduje oznámení provozovatelů podle § 54 odst. 9 do
31. 12. 2002; po tomto datu je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání
těchto povolení. Ke každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou
spolupráci krajským úřadům při udělování těchto povolení. Na vyzvání poskytuje
vyjádření do 15 dnů ode dne doručení žádosti, pokud se s krajským úřadem
nedohodne jinak. Vyjádření neposkytuje v případech, kdy s vydáním povolení
souhlasí,
m) schvaluje regulační řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle § 8,
n) zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3
odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,
o) ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy třetí
tohoto zákona nebo právních předpisů Evropských společenství upravujících
podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a).
(2) Inspekce kontroluje
a) dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů,
b) dodržování emisních limitů a emisních stropů u zvláště velkých, velkých a
středních stacionárních zdrojů, a to včetně přípustné tmavosti kouře, pachového
čísla a přípustné míry obtěžování obyvatelstva zápachem,
c) plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad
správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst. 8,
d) dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro stacionární
zdroje podléhající regulaci podle § 8 odst. 3 za smogové situace a
dodržování regulačních řádů stacionárních zdrojů,
e) vedení provozní evidence u zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů včetně stanoveného rozsahu údajů,
f) správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí,
g) činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3; v případě závažných
nedostatků navrhuje ministerstvu zrušení rozhodnutí o autorizaci právnických a
fyzických osob podle § 15 odst. 13,
h) dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až4,
i) jak jsou osobami, které zacházejí s regulovanými látkami nebo s výrobky,
které je obsahují, dodržovány povinnosti a zákazy uvedené v ustanovení hlavy
III tohoto zákona nebo ustanovení právních předpisů Evropských společenství
upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a),
j) plnění povinností při ochraně klimatického systému Země podle § 35.
§ 47
Česká obchodní inspekce
Česká obchodní inspekce
a) kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních ukazatelů
stanovených prováděcím právním předpisem a technickými předpisy,
b) kontroluje prodej regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, podle
hlavy III,
c) za zjištěné nedostatky ukládá pokuty podle zvláštního právního předpisu.21)
§ 48
Kraje
(1) Krajský úřad
a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku za
znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů podle
§ 19 odst. 4, § 21 odst. 1 a § 22 odst. 3 a 5,
b) kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na základě
údajů z informačního systému kvality ovzduší,
c) provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti,
d) ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe u
stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,
e) vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,
f) vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 v
oblastech s jeho zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jeho územní
působnosti,
g) podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých
znečišťujících látek,
h) schvaluje návrhy opatření pro případy havárií u zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny,
i) schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 7,
j) vypracovává integrovaný program zlepšení kvality ovzduší podle § 7
odst. 8,
k) může vypracovat programy zlepšení kvality ovzduší za podmínek uvedených v
§ 7 odst. 10,
l) schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle
§ 5 odst. 9,
m) stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťující
látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou uplatněny obecné emisní
limity podle § 9 odst. 4,
n) vyhlašuje signál upozornění, signál regulace k omezení emisí ze
stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a plní
úkoly podle § 8 odst. 7; kontroluje dodržování těchto opatření a za jejich
porušení ukládá provozovatelům pokuty,
o) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů,
p) vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,
r) ode dne 1. ledna 2003 vydává povolení uvedená v § 17, s výjimkou
stanoviska podle odstavce 1 písm. a) a povolení podle odstavce 2 písm. h),
s) ukládá pokuty podle § 40,
t) vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje podle
§ 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1. ledna
2003,
u) je dotčeným orgánem státní správy v územním, stavebním a kolaudačním řízení
z hlediska ochrany ovzduší s výjimkou malých stacionárních zdrojů,
v) stanovuje v pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících látek podle
§ 9 odst. 1.
(2) Kraj v samostatné působnosti
a) zaujímá stanoviska k návrhu krajského a místního programu snižování emisí a
programu ke zlepšení kvality ovzduší (§ 6 a 7),
b) se vyjadřuje k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k
rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své
územní působnosti.9)
§ 49
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností
Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti
a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků za
znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5 a podle § 21 odst. 5 a
§ 22 odst. 3 a 5 u středních stacionárních zdrojů,
b) ověřuje údaje souhrnné provozní evidence u středních stacionárních zdrojů a
předává je ministerstvu k zajištění evidence o stacionárních zdrojích,
c) ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,
d) vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje podle § 54 odst.
9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.
§ 50
Obce
(1) Obecní úřad
a) je dotčeným správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízení z
hlediska ochrany ovzduší,
b) zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,
c) rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší u malých stacionárních
zdrojů podle § 19 odst. 6,
d) nařizuje odstranění závad u malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst.
1 písm. f), ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38 odst. 1 a
ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,
e) vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 v
oblastech se zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v její územní působnosti,
f) může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek podle
§ 6 odst. 5,
g) vydává nařízení, jímž může na svém území zakázat některé druhy paliv pro
malé spalovací zdroje znečišťování; seznam těchto paliv je uveden v příloze č.
11 k tomuto zákonu,
h) vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit podmínky spalování suchých
rostlinných materiálů podle § 3 odst. 5 nebo toto spalování zakázat; při
stanovení těchto podmínek přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu
ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě obytné zástavby,
i) vyhlašuje signál upozornění, signál regulace k omezení emisí ze
stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k
omezení provozu mobilních zdrojů znečišťování; pokud jde o zvláště velké, velké
a střední stacionární zdroje, informuje o porušení povinností inspekci,
j) vede evidenci malých stacionárních zdrojů, u nichž tento zákon stanoví
ohlašovací povinnost, a poskytuje údaje z této evidence ministerstvu,
k) vydává povolení pro činnosti, kde to stanoví zvláštní právní předpis, při
kterých vznikají emise těkavých organických látek a které odpovídají kategorii
malých ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Pro tyto látky může
stanovit fugitivní emisní limit v závislosti na kvalitě ovzduší v daném místě.
(2) Obecní úřad kontroluje
a) dodržování povinností provozovateli malých stacionárních zdrojů podle
§ 12, za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a nápravná opatření a
rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů,
b) dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry
obtěžování zápachem u provozovatelů malých stacionárních zdrojů a za nedodržení
povinností ukládá pokuty,
c) účinnost spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u malých
spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto činností může
pověřit odborně způsobilé právnické nebo fyzické osoby podle zvláštního
právního předpisu,10)
d) dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a za jejich porušení ukládá
pokuty.
(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou zakázat promítání světelných reklam a
efektů na oblohu a zakázat používání laserové techniky při kulturních akcích.
§ 51
Celní úřady
Celní úřady
a) provádějí kontrolu dovozů a vývozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,
podle příloh č. 5 a 6 k tomuto zákonu a vybraných látek ovlivňujících
klimatický systém Země podle přílohy č. 10 k tomuto zákonu,
b) nepropustí dovážené nebo vyvážené regulované látky a výrobky, které je
obsahují, do navrženého celního režimu, nebude-li jim současně s celním
prohlášením předloženo povolení ministerstva vydané podle tohoto zákona nebo
bude-li povolené množství překročeno; přidělení celně schváleného určení
regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, vyznačí celní orgány v povolení
vydaném podle tohoto zákona,
c) poskytují ministerstvu údaje z celní evidence podle přílohy č. 9 k tomuto
zákonu, které se týkají vývozů a dovozů regulovaných látek a výrobků, které je
obsahují, uvedených v přílohách č. 4 a 6 k tomuto zákonu, nových látek a látek
ovlivňujících klimatický systém Země uvedených v příloze č. 10 k tomuto zákonu;
obdobné údaje poskytují při vývozu a dovozu paliv, výrobků, které obsahují
těkavé organické sloučeniny, a dalších výrobků uvedených v prováděcím právním
předpisu,
d) dávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,
d) provádějí kontrolu při prodeji regulovaných látek a výrobků, které je mohou
obsahovat,
e) oznamují inspekci další porušení zákona, která při výkonu své působnosti
podle tohoto zákona zjistily.
§ 52
Oprávnění kontrolních orgánů
(1) Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany ovzduší jsou oprávněni při
výkonu své činnosti
a) v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo
vstupovat do cizích staveb užívaných pro podnikatelskou činnost nebo
provozování jiné hospodářské činnosti a vykonávat tam povinnosti stanovené
tímto zákonem, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních zákonů; za
škodu při výkonu tohoto oprávnění způsobenou odpovídá stát, který se této
odpovědnosti nemůže zprostit,
b) požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající
se předmětu kontroly,
c) v případě podezření na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za účelem
zjištění totožnosti regulovaných látek a na náklady kontrolovaných osob
provádět nebo zajišťovat jejich rozbory,
d) zadržet regulované látky nebo výrobky, které je obsahují, na náklady
právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání v případě zjištění
zakázaných regulovaných látek,
e) zadržet výrobky v případě podezření na přítomnost zakázané regulované látky
může inspekce, a to až do zjištění výsledku provedeného rozboru; náklady s tím
spojené hradí kontrolovaná osoba, jestliže se zjistí, že zadržené výrobky
regulovanou látku obsahují; o zadržení výrobků, prováděném šetření a jejich
případném vydání sepíše inspektor protokol.
(2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných látek nebo
výrobků, které je obsahují a které neodpovídají požadavkům na kvalitu nebo
složení podle tohoto zákona, může kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů
ode dne seznámení s uloženým opatřením námitky pracovišti inspekce, kterým bylo
opatření uloženo. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspekce rozhodne o
námitkách bez zbytečného odkladu. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné
rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.
(3) Zajištění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, podle
odstavce 2 trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí
státu nebo o dočasném zajištění, dokud nebude prokázáno porušení povinnosti
podle hlavy III nebo podle právních předpisů Evropských společenství
upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a). O vrácení regulovaných látek
nebo výrobků, které je obsahují, sepíše inspektor protokol.
(4) Inspektoři nebo pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou povinni
a) při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,
b) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti
s výkonem své činnosti,
c) při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.
HLAVA VIII
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 53
Společná ustanovení
(1) Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád,22) s výjimkou rozhodování podle
§ 8 a § 17 odst. 1 písm. a).
(2) Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto zákona
vydal, může na návrh nebo z vlastního podnětu jím vydané povolení nebo
rozhodnutí změnit nebo zrušit,
a) vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením
nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo
b) dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo rozhodnutí,
nebo
c) dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo opakovanému
porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo
d) nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez zvláštního
důvodu po dobu delší 2 let.
(3) Rozhodnutí podle § 5 odst. 4, 6 a 8, § 9 odst. 4, § 17 odst.
1 písm. b), c) a d) a § 17 odst. 2 písm. c), f), g) a i) se nevydají podle
tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání
integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci.23)Ostatní ustanovení tohoto zákona
tím nejsou dotčena.
(4) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů stanovující
technické požadavky a další podmínky vztahující se na výrobky podle zvláštního
právního předpisu4) jsou technickými předpisy podle
tohoto zvláštního právního předpisu.4)
(5) Veškerá opatření k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další rozhodnutí
uložená podle § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních zdrojů nebo
právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní nástupce.
§ 54
Přechodná ustanovení
(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se dokončí a sankce uloží podle dosavadních předpisů. Podle
dosavadních předpisů se postupuje i v případech, kdy došlo k porušení zákona v
době před nabytím účinnosti tohoto zákona.
(2) Oprávnění k autorizovanému měření emisí a imisí vydaná podle právních
předpisů platných do účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti dnem 31.
prosince 2003.
(3) Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program snižování emisí
podle § 6 odst. 3 do 30. června 2003.
(4) Orgány krajů a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna 2003 programy
ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 a programy snížení emisí
podle § 6 odst. 5.
(5) Při stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší podle § 19 na rok
2002 se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Poplatkovou evidenci
předá inspekce orgánům krajů v inventarizovaném stavu nejpozději do 30. června
2002.
(6) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo vydáno
stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí
(například povolení ke změně stavby u zdroje) 1. ledna 2003 nebo později, jsou
povinni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním
předpisu pro tyto zdroje od účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části
zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na něž bylo vydáno stavební
povolení a byly uvedeny do provozu 1. ledna 2003 nebo později u spalovacích
zdrojů uvedených v odstavcích 7 a 8, kterým budou emisní limity stanoveny jako
hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje.
(7) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo vydáno
stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí
(například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července 1987, plní emisní
limity a další podmínky platné u zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona.
Provozovatelé jsou povinni do 30. června 2004 předložit plán snižování emisí u
stacionárního zdroje s cílem splnit emisní strop a další úkoly vyplývající z
národního programu snižování emisí pro zvláště velké spalovací zdroje podle
prováděcího právního předpisu, pokud závazně nevyhlásí plán útlumu provozování
spalovacího zdroje formou písemného závazku statutárního zástupce provozovatele
předaného ministerstvu nejpozději do 30. června 2004. Písemný závazek a plán
útlumu musí dokladovat, že zdroj bude provozován po 1. lednu 2008 do 31.
prosince 2015, nejvýše však po celkovou dobu 20 000 hodin. Emisní strop bude
pro zdroje stanoven na základě skutečných ročních emisí tuhých znečišťujících
látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku za 5 let provozování zdroje do roku 2000
včetně, a to přepočtem ze skutečně dosahovaných hodnot koncentrací jmenovaných
znečišťujících látek v odpadním plynu na hodnoty emisních limitů stanovené
prováděcím právním předpisem zdrojům podle § 54 odst. 8 od 1. ledna 2003.
(8) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo vydáno
stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí
(například povolení ke změně stavby u zdroje s výjimkou výstavby odsiřovacího
zařízení zajišťujícího stupeň odsíření stanovený prováděcím právním předpisem)
od 1. července 1987 do 31. prosince 2002, jsou povinni plnit emisní limity a
další podmínky pro tyto zdroje stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději
od 1. ledna 2003. Do uvedeného data plní provozovatel emisní limity platné u
spalovacího zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části
zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno
stavební povolení a které byly uvedeny do provozu v období od 1. července 1987
do 31. prosince 2002 u spalovacích zdrojů uvedených v odstavci 7, kterým budou
emisní limity stanoveny jako hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu
zdroje. Povinnosti uložené tímto zákonem se nevztahují na provozovatele
stacionárních zdrojů uvedené ve smlouvě, kterou Česká republika přistupuje k
Evropské unii, v rozsahu, který tato smlouva stanoví, a po dobu v ní uvedenou.
(9) Provozovatelé stacionárních zdrojů vypouštějících emise těkavých
organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou povinni
a) u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné
obdobné povolení k provozu před dnem 1. dubna 2002 nebo na které se vztahuje
odstavec 1 a budou uvedeny do provozu nejpozději 1. dubna 2003, plnit emisní
limity a další podmínky provozování těchto zdrojů stanovené prováděcím právním
předpisem nejpozději od 31. října 2007 a ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo od data uvedení do provozu oznámit zdroj u
příslušného orgánu ochrany ovzduší. Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na
základě plánu snižování emisí těkavých organických látek musí splňovat emisní
limity a další podmínky provozování nejpozději od 31. října 2007. Do tohoto data
jsou povinni plnit emisní limity platné u zdroje do data účinnosti tohoto
zákona a další podmínky jeho provozování uvedené v prováděcím právním předpisu,
b) u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné
obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2003 nebo na které se vztahuje odstavec
1 a budou uvedeny do provozu po datu 1. dubna 2003, plnit emisní limity a další
podmínky provozování těchto zdrojů včetně oznámení provozu zdroje příslušnému
orgánu ochrany ovzduší ve lhůtě do 3 měsíců od data uvedení zdroje do provozu.
Tato povinnost se vztahuje i na nové části stacionárních zdrojů podle písmena
a) uvedené do provozu po 1. dubnu 2003.
(10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů
provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni plnit emisní limity
a další podmínky provozování stacionárních zdrojů stanovené prováděcím právním
předpisem a ve lhůtách v něm stanovených podle druhu znečišťujících látek nebo
jejich stanovených skupin. Provozovatelé jsou povinni vypracovat a plnit
orgánem ochrany ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou u zdroje
schopni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním
předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni
dosáhnout na základě plánu snižování emisí nejpozději do 28. prosince 2004 nebo
ke dni vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost,
nastane-li tato skutečnost dříve. Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších
stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva s odpadem, pro které bude vydáno
stavební povolení po 28. prosinci 2002 nebo kolaudační rozhodnutí po 28.
prosinci 2004, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky provozování
stacionárních zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem ode dne uvedení do
provozu.
(11) Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích
jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2 let od účinnosti
tohoto zákona.
(12) Provozovatelé stacionárních zdrojů, na které se vztahuje ustanovení
§ 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení podle § 17
odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.
(13) Stacionární zdroje provozované do účinnosti tohoto zákona se považují za
zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10, pokud tento zákon
nemění jejich zařazení.
(14) Provozovatelé spaloven odpadu, zařízení schválených pro spoluspalování
odpadu a zvláště velkých spalovacích zdrojů si opatří autorizaci podle
§ 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.
§ 55
Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů
(1) Vláda vydá nařízení k provedení § 3 odst. 10, § 4 odst. 12,
§ 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 7 odst. 11, § 37 odst. 4 a
§ 45a.
(2) Vláda může nařízením stanovit podmínky ochrany klimatického systému Země k
provedení § 35 odst. 3, pokud to vyplyne z mezinárodní smlouvy, kterou je
Česká republika vázána, o opatřeních ke zmírnění změn klimatu Země.
(3) Ministerstvo životního prostředí vydá vyhlášku k provedení § 3 odst.
14, § 4 odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 8 odst. 12,
§ 9 odst. 10, § 10 odst. 2, § 12 odst. 5, § 13 odst. 8,
§ 15 odst. 22, § 17 odst. 10, § 18 odst. 3, § 23 odst. 7,
§ 24 odst. 7, § 25 odst. 7, § 27 odst. 2, § 29 odst. 12, § 30
odst. 4, § 33 odst. 5, § 35 odst. 3 a § 36 odst. 5.
§ 56
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon
o ovzduší).
2. Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho
znečišťování, s výjimkou § 6, § 7 odst. 1 a 2, § 8 a přílohy k
zákonu, které se zrušují k 1. lednu 2003.
3. Zákon č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o
ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).
4. Zákon č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o
ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona
č. 218/1992 Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a
poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákona č. 211/1993 Sb., s výjimkou
čl. II bodů 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17 a 18, které se zrušují k 1. lednu
2003.
5. Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 57
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona
č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č.
42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995
Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb.,
zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č.
61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997
Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb.,
zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č.
358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000
Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb.,
zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona
č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č.
249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č.
362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č.
100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č.
256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č.
478/2001 Sb. a zákona č. 501/2001 Sb., se mění takto:
1. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se text ve sloupci 1
"Měření emisí a imisí, kromě měření emisí motorových vozidel" a text
ve sloupci 2 "Oprávnění podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č.
389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho
znečišťování, ve znění pozdějších předpisů" zrušují.
2. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do sloupce
1 text "Měření znečišťujících a pachových látek, zpracování rozptylových
studií", do sloupce 2 text
"a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném
studijním programu nebo
b) ukončené střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3 roky
odborná praxe vykonaná v posledních 10 letech před podáním žádosti",
do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem životního
prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního prostředí"
a do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a
o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".
3. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do sloupce
1 text "Provoz spaloven odpadu a zařízení schválených pro spoluspalování
odpadu", do sloupce 2 text
"a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném
studijním programu nebo
b) ukončené střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3 roky
odborná praxe vykonaná v posledních 10 letech před podáním žádosti",
do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem životního
prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního prostředí"
a do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o
změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".
4. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do sloupce
1 text "Měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství vypouštěných
látek a kontrola stavu spalinových cest", do sloupce 2 text "vyučení
v tříletém učebním oboru a 3 roky praxe v oboru kominictví", do sloupce 3
text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem životního
prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního prostředí"
a do sloupce 5 text "§ 12 odst. 1 písm. f) zákona č. 86/2002 Sb., o
ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně
ovzduší)".
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o
technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a
některé další zákony
§ 58
V zákoně č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických
požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a některé další
zákony, se části šestá a sedmá zrušují.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů
souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních
úřadech a zákonem o hlavním městě Praze
§ 59
V zákoně č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se
zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o
hlavním městě Praze, se část padesátá zrušuje.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
§ 60
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb. a
zákona č. 13/2002 Sb., se mění takto:
1. V § 37 odst. 1 se na konci věty druhé tečka nahrazuje středníkem a
doplňují se slova, která včetně poznámky pod čarou č. 33b) zní: "hodnocení
rizika a minimální ochranná opatření stanoví zvláštní právní předpisy.33b)
33b) Zákon č.
65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví
zaměstnanců při práci.
Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku
a vibrací.
Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím
zářením.".
2. V § 37 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 34) zní:
"(3) Zaměstnavatel v návrhu na zařazení prací do kategorií uvede kategorii,
do které navrhuje práci zařadit, údaje rozhodné pro hodnocení rizik podle
zvláštních právních předpisů33b) a prováděcího právního předpisu,34) počty zaměstnanců v jednotlivých
kategoriích a opatření přijatá k ochraně jejich zdraví.
34) Vyhláška
č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií,
limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení
prací s azbestem a biologickými činiteli.".
Poznámka pod čarou č. 35) se zrušuje.
3. V § 37 odst. 4 větě druhé se slova "měření souvisejících faktorů
pracovních podmínek" nahrazují slovy "hodnocení rizik. O změně
zařazení práce do kategorie rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného
zdraví".
4. V § 38 se za slova "podle § 37 odst. 3 a 4" vkládají
slova "potřebná k hodnocení rizik".
5. V § 105 odst. 4 se slova "1. ledna 2002" nahrazují slovy
"1. ledna 2003".
6. V § 106 odst. 1 větě první část textu za středníkem zní: "do
kategorie druhé a třetí nejpozději do 1. ledna 2003.".
7. V § 106 odst. 1 věta poslední zní: "Výsledky měření koncentrací a
intenzit faktorů pracovních podmínek a výsledky zjištění druhu a typu
biologického činitele musejí odpovídat stavu pracovních podmínek v době podání
návrhu podle § 37 odst. 3.".
8. Část sedmnáctá se zrušuje.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
§ 61
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002, s výjimkou ustanovení
§ 19, 21, 22 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
1) Například Směrnice
Rady ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o
provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí (91/692/EHS),
Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality
ovzduší.
1a) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a
ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3) Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve
znění pozdějších předpisů.
3a) Vyhláška č. 227/2001 Sb., kterou se stanoví
požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a
způsob sledování a monitorování jejich jakosti.
3b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES
ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na
vnitřním trhu s elektřinou.
3c) Zákon č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních
daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu), ve znění pozdějších
předpisů.
3d) Článek 16 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady č.
2003/96/ES ze dne 27. října 2003 o zdanění energetických výrobků a elektřiny.
4) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve
znění pozdějších předpisů.
4a) § 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech
a o změně některých dalších zákonů.
5) Například zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na
pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve
znění zákona č. 307/1999 Sb.
6) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném
systému a o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a
o změně některých zákonů (krizový zákon), zákon č. 241/2000 Sb., o
hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících
zákonů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů.
7a) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších
předpisů.
7b) § 3 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních
hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 358/1999 Sb.
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí
a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí).
10) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
10a) Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se
stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a
řízení kvality ovzduší.
11) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů.
11a) § 7 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s
povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
11b) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné
způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně
některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších
předpisů.
11c) Kategorie uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 695/2004 Sb.,
o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně
některých zákonů.
12) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů.
13a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou
vrstvu, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2038/2000,
kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují
ozonovou vrstvu, pokud jde o inhalátory odměřených dávek a dávkovačů léčiv, a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2039/2000, kterým se mění
nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu,
pokud jde o základní rok pro přidělení kvót hydrochlorfluoruhlovodíků.
13b) Příloha VII nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují
ozonovou vrstvu, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 2038/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách,
které poškozují ozonovou vrstvu, pokud jde o inhalátory odměřených dávek a
dávkovačů léčiv, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 2039/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách,
které poškozují ozonovou vrstvu, pokud jde o základní rok pro přidělení kvót
hydrochlorfluoruhlovodíků.
14) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších
předpisů.
15) Zákon č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo
dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů.
16) § 128 zákona č. 13/1993 Sb.
17) § 214 až 216 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č.
113/1997 Sb.
18) Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a
chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů.
19) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí,
ve znění zákona č. 334/1992 Sb.
19a) Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s
povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
20) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním
prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
21) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění
pozdějších předpisů.
21a) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních
systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona
č. 317/2002 Sb.
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
21b) § 2 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí
zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
22) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve
znění pozdějších předpisů.
23) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o
omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých
zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
Příloha č. 1 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Stanovení
roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek do ovzduší pro zvláště
velké, velké, střední a malé stacionární zdroje
V příloze č. 1 části B II se věta poslední nahrazuje větou "U malých
spalovacích zdrojů používajících jako paliva koks, dřevo, biomasu, plynná
paliva dostupná ve veřejných rozvodných a distribučních sítích, nebo topný olej
s obsahem síry do 0,1 % není sazba poplatku stanovena a nevztahuje se na
ně oznamovací povinnost podle § 19 odst. 16.".
V příloze č. 1 části B III tabulky se slova "Provozy se spotřebou
těkavých organických látek (např. rozpouštědel) do 5 kg za den při provozování
po dobu alespoň 10 pracovních dnů v měsíci" nahrazují slovy "Zdroje
emisí těkavých organických látek".
V příloze č. 1 části B se na konci bodu 1 doplňuje věta "V souladu s
§ 19 odst. 8 se u zdroje zpoplatní znečišťující látka, pro kterou je
stanoven emisní limit, nebo na kterou se vztahuje nejméně jedna podmínka
provozování zdroje regulující emise této látky. Podle § 9 odst. 1 je
zpoplatněné množství látky stanoveno podle výsledků měření nebo výpočtem s
použitím emisního faktoru.".
V příloze č. 1 části B III v textu pod tabulkou v bodě 6 se za slovem
"období" doplňuje tečka a zbývající část textu se zrušuje.
Příloha č. 2 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Obsah národního, krajského a
místního programu snižování emisí
Příloha č. 3 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Rozsah a způsob vypracování
krajského a místního programu ke zlepšení kvality ovzduší
Příloha č. 4 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Zrušeno
Příloha č. 5 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Zrušeno
Příloha č. 6 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Zrušeno
Příloha č. 7 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Zrušeno
Příloha č. 8 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Zrušeno
Příloha č. 9 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Údaje z
výpisu celní evidence poskytované ministerstvu celním úřadem
V příloze č. 9 písm. d) se body č. 1 až 6 nahrazují body č. 1 až
11, které znějí:
|
"1. Deklarant |
|
2. Příjemce |
|
Odesilatel |
|
3. Nepřímý zástupce |
|
4. Země odeslání (při dovozu) |
|
Země určení (při vývozu) |
|
5. Země obchodní |
|
6. Kód Kombinované nomenklatury |
|
7. Povaha látky (ještě nepoužitá, znovuzískaná nebo regenerovaná) |
|
8. Množství |
|
9. Datum propuštění |
|
10. Celní režim |
|
11. Číslo povolení MŽP.". |
Příloha č. 10 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Kódy kombinované
nomenklatury 99 a popisy vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země
(skleníkových plynů)
V příloze č. 10 nadpis zní: "Kódy Kombinované nomenklatury 2003 (KN
2003) a popisy vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkové
plyny)".
V příloze č. 10 řádku prvním se slova "Kód CN 99" nahrazují
slovy "Kód KN 2003", v tabulce se číslo "2812 90 00 90"
nahrazuje číslem "2812 90 00" a číslo "2903 30 80 90" se
nahrazuje číslem "2903 30 80".
Příloha č. 11 k zákonu č. 86/2002 Sb.
Seznam paliv
pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých spalovacích zdrojích znečišťování
může orgán obce svým nařízením ve svém územním obvodu zakázat